Co je palmový olej?

Palmový olej produkuje palma olejná (Elaeis guineensis), která je původem z rovníkové Afriky. Je vysoce produkční, a protože se jí daří v rovníkovém pásmu, začala se pěstovat ve všech tropických oblastech. Bohužel se však většinou jedná o tatáž místa, kde stále rostou tropické pralesy. Vidina rychlého zisku z produkce oleje a podpora agropaliv (nejen) v Evropě dala „zelenou“ vysazování nekonečných plantáží na úkor lesa a dalších přirozených ekosystémů. Palmoolejnému průmyslu se daří především v Indonésii a Malajsii, důvodem může být i vysoká korupce a nedodržování zákonů v těchto zemích. Kvůli plantážím palmy olejné se v Malajsii a Indonésii vypálily tisíce kilometrů čtverečních pralesů. 

Situace kulminovala v roce 2015, kdy úmyslně založené požáry pralesů uvolnily během několika dní do atmosféry stejné množství oxidu uhličitého a dalších škodlivin, jako vyprodukuje USA za rok. Odhadovaný lesní pokryv velikosti 170 milionů hektarů kolem roku 1900 klesl do konce 20. století na méně než 100 milionů hektarů. Dnes se uvádí, že zmizelo více než 72 % lesů a z celkové těžby v Indonésii bylo prý až 80 % provedeno nezákonně. Tím Indonésie ztratila miliardy amerických dolarů za nelegální těžbu dřeva, ale hlavně zmizely unikátní tropické ekosystémy a došlo k masivnímu znečištění přírody, ať už používáním průmyslových chemikálií, či v důsledku zvýšené eroze půdy. Tyto ztráty jsou finančně nevyčíslitelné.

Plantáže ničí zdraví a živobytí i mnohých rybářů, rolníků a dalších místních komunit, které přišly o zdravé životní prostředí a tradiční, udržitelný způsob obživy. Dětská práce není výjimkou a zdravotní problémy způsobené používáním často zakázaných druhů pesticidů jsou na plantážích běžnou součástí života. V Indonésii je odvětví palmového oleje odpovědné za přibližně 5000 konfliktů v oblasti územních a lidských práv. Téměř 45 milionů lidí žije v lesích Indonésie. V roce 2011 Wilmar (jeden z největších světových producentů palmového oleje) vyplenil celou vesnici a zničil 40 domů a vyčistil 40 000 hektarů půdy pro plantáž palem olejných.

Vlajkovým druhem neboli mediální tváří upozorňující na tristní stav úbytku biodiverzity je orangutan. V uplynulých deseti letech se vlivem ztráty přirozeného habitatu orangutaní populace snížila na polovinu. Jejich životní prostředí muselo ustoupit plantážím palmy olejné. Orangutan sumaterský, který se vyskytuje pouze na indonéském ostrově Sumatra, nyní přežívá v počtu asi 6300 jedinců. Odhaduje se, že jich ročně bylo zabito přibližně 1000, přičemž hlavním faktorem těchto zabití je kácení lesa za účelem produkce palmového oleje. Populace vzácného orangutana má k dispozici pro život už pouze 20 % původního přírodního prostředí a podobně jsou na tom sloni, levharti, ptáci, motýli a další zástupci fauny i flóry. Ničení deštných pralesů vede také k vyhánění, upálení a někdy i k prostituci orangutanů, jak o tom vypovídá šokující případ orangutanky Pony z Bornea, která žila 6 let zavřená v temné místnosti a byla nabízena za 2 libry místním farmářům na sex.

V dnešní době je už velkou vzácností objev nového druhu velkého obratlovce. To se však povedlo v roce 2017 a nově identifikovaný druh orangutana dostal jméno orangutan tapanulský neboli Pongo tapanuliensis. Objev je však poněkud sladkohořký – existuje totiž pouhých 800 zástupců tohoto druhu, a to v oblasti velké pouhých 1000 kilometrů čtverečních. Jde tedy současně o hominida (lidoopa) s nejmenším počtem živých zvířat. To znamená, že je již nyní ohrožený kvůli ilegálnímu obchodu a ztrátě území. V oblasti, kde tito orangutani žijí, se nachází zlatý důl a především se tu plánuje stavba vodní elektrárny, kterou tu započala stavět už v loňském roce Čína.

Certifikace palmového oleje v Indonésii není funkční. Normy RSPO (RSPO – Kulatý stůl o udržitelném palmovém oleji – v praxi ne příliš účinný způsob certifikace palmového oleje) umožňují pěstitelům vysázet plantáže na rašeliništích a vyčistit sekundární lesy. Tropická rašeliniště ukládají až 10krát více uhlíku než „minerální půda“, což znamená, že plundrování a výsadba na rašeliništích jsou až desetkrát více škodlivé pro životní prostředí.

Palmové plantáže mají životní cyklus přibližně 20–25 let, některé odumírají i mnohem dříve. Daň za jejich vysokou produkci je vyčerpaná půda a vodní zdroje. Kvalita půdy se těžko nahrazuje, úživnost půd se vytvářela v prostředí lesů, meandrů řek, případně drobným smíšeným obhospodařováním mnoho let. Zmeliorované vodní toky, obnažená půda a chybějící rozmanité porosty těžko vrátí život této pustině. Na některých místech se dá vypěstovat ještě druhá generace palem. Ze zelených pouští palmových plantáží tak zůstávají rozlehlé oblasti, které podléhají dezertifikaci. Krátkozrakost rychlých zisků tak vystřídá vyprahlá půda a nejistá či žádná budoucnost pro přírodu a následné generace.

Jak moc se v Evropě podílíme na této katastrofě, která se zdánlivě týká jen rozvojových zemí v tropech? V potravinách, kosmetice a na vytápění se spotřebuje asi tak stejné množství palmového oleje jako v agropalivech. Jen pro představu, v roce 2017 se do EU jen pro potřebu agropaliv dovezlo 3,9 milionu tun palmového oleje. To je asi 38× více, než se celosvětově sní v Nutelle. Jakkoliv absurdně to zní, tak vlastně pálíme pralesy v motorech za rouškou „zelené“ pohonné hmoty. Omezit množství palmového oleje v agropalivech se Evropské unii zatím nedaří. 

Palmový olej je takřka všude a dnes se ho spotřebovává 4× více než před 20 lety. I my neseme zodpovědnost za to, co se v důsledku jeho pěstování děje na „druhém konci planety“. Evropa se k tomuto problému musí postavit čelem, jinak další možné legislativní návrhy už budou zbytečné, nebude totiž co zachraňovat.

Sdílet