Co jsou mikroplasty?

Mikroplastové částečky, včetně jejich podskupiny, mikrosyntetických vláken, často nazývané mikrovlákna, jsou v současnosti celosvětově přítomné ve vodních i suchozemských ekosystémech. Bez aktivního zákroku se bude množství těchto částeček s průměrem menším než 5 mm rapidně zvyšovat, vzhledem k růstu spotřeby a poptávky po plastech a člověkem vyrobených vláknech v oblečení kvůli rozrůstající se světové populaci. Mikroplasty se mohou do životního prostředí dostat díky primárním zdrojům, jako například obrušováním pneumatik na silničním povrchu, uvolňováním vláken ze syntetického oblečení a textilií během praní a jako plastové mikroperličky v kosmetice a v dalších výrobcích osobní hygieny, nebo díky sekundárním zdrojům, převážně dekompozici a odlamování větších kusů plastových odpadů.

Dopady obecně

Dosud nejsou důsledky mikroplastového znečištění životního prostředí dobře zmapovány, ale zvětšuje se množství důkazů, že dopady na ekosystém se mohou projevit jak fyzickými, tak chemickými způsoby. Fyzické účinky se objeví při pozření mikroplastových částeček nebo vláken organismy, které je zaměňují s potravou a následkem toho mají snížený příjem nezbytných živin. Chemické efekty mohou být přímé, například když se z plastů uvolňují škodlivé složky (někdy označované jako plastová toxicita), nebo nepřímé, kdy dojde k absorpci chemikálií v roztoku na hydrofobní povrch mikroplastů, které mohou být pozřeny organismy a pak vyloučeny nebo přenášeny potravním řetězcem. 

Zdá se, že mikroplasty ve tvaru vláken mají větší environmentální následky než částečky obvyklých tvarů, kvůli jejich tendenci zaplést se v trávicí soustavě. To může vytvořit překážku, ohrozit růst a reprodukci, a dokonce může způsobit vyhladovění. Také mohou být větším povrchem vláken podporovány chemické důsledky, poskytují totiž větší plochu k vypouštění škodlivých látek a delší doba zachování ve střevě uděluje aditivům více času k uvolňování. 

Znepokojující organické znečišťující látky jsou například polychlorované bifenyly (PCB), polyaromatické uhlovodíky, naftové uhlovodíky, organochlorované pesticidy, polybromované difenylethery alkyfenolu a bisfenol A. 

Dopady na lidi

Sice nám výzkum teprve začíná poskytovat potenciální fyzická, chemická a biologická rizika mikroplastů v životním prostředí pro člověka, ale obavy rostou průběžně s tím, jak se důkazy objevují. Zde jsou tři hlavní dopady na lidské zdraví: 

  1. Mikroplasty mohou do lidského těla vstoupit v rámci potravinového řetězce nebo při pití vody. Stejně jako pro jiné organismy, i pro člověka mikrovlákna představují kvůli svému tvaru větší hrozbu než ostatní částečky.
  2. Relativně velký povrch mikrovláken a jejich hydrofobní vlastnosti napomáhají vstřebávání chemikálií z okolní vody a tím se zvyšuje riziko, že bude člověk při konzumaci mořských plodů vystaven karcinogenním a nekarcinogenním látkám.
  3. Biologická rizika nastávají tehdy, když mikroplasty přenášejí bakterie, včetně těch spojených s gastrointestinálními infekcemi.

Zdroje mikrovláken

Navzdory nejistotě způsobené nedostatkem standardních měření a protokolů sledování, nám výsledky experimentálních výzkumů uvolňování mikrovláken při praní syntetického oblečení poskytují údaje o škále tohoto světového environmentálního problému, rostoucího se zvětšující se poptávkou po syntetickém oblečení. Faktory ovlivňující množství vláken v odtoku pračky zahrnují typ a kvalitu látky, stáří šatů, typ pračky (s vrchním plněním, s předním plněním) a filtry a efektivitu čističky odpadních vod.

Jak omezit mikroplasty ?

Začneme jednou dobrou zprávou. I díky tlaku spotřebitelů a ekologických organizací a informacím od odborníků se v Evropě připravuje zákaz vědomého přidávání mikroplastů do kosmetických a čisticích a lešticích přípravků a vosků, do barev a také v zemědělství, kde se hnojiva a pesticidy „kapslují“ pomocí polymerů, aby se kontrolovaně uvolňovaly do půdy.

Vědomě přidávané mikroplasty jsou ale jen část problému. Z jedné fleecové bundy uniká při jednom praní až milion vláken (mikroplastů), která končí v řekách a oceánech a nasávají z prostředí nebezpečné látky. Vodní organismy si je pletou s potravou, a dostávají se tak do potravního řetězce i těla člověka. Každý z nás má možnost omezit množství mikroplastů, které z oblečení uniká.

Omez nákup syntetického oblečení jen na to, co skutečně potřebuješ. Nezapomínej, že oblečení se dá opravovat. Kupuj od firem, které prodávají kvalitní výrobky (uvolňují méně vláken) a které se k problému mikroplastů a udržitelnosti obecně staví čelem. Neboj se kupovat oblečení z druhé ruky a nepodléhej módním trendům, které tě nutí každoročně obměnit šatník.

Přestat prát syntetické oblečení asi nepřichází v úvahu, ale i zde je velký prostor pro vylepšení tvé osobní mikroplastové/mikrovláknové stopy. První krok je docela jednoduchý – per oblečení jen v momentě, kdy to je skutečně potřeba. I samotní výrobci, kteří problém reflektují – jako například Patagonia –, doporučují, že drobná lokální znečištění, jako je například bahno na kalhotách, se dají umýt mýdlem a houbičkou. 

Výzkumy také ukázaly, že praní v pračkách s předním plněním uvolňuje daleko méně vláken než ty s plněním horním. Per při nižších teplotách, používej jemné programy pro syntetiku, ždímej na málo otáček. Používej neagresivní tekuté prací prášky. To vše snižuje množství uvolněných mikroplastů. Zároveň si můžeš pořídit prací pytlík, který zachytává mikroplasty, nebo externí filtr pro pračku. I toto řešení má ale svá úskalí. Aby bylo úspěšné a významně snížilo množství mikroplastů, musí dojít k jeho globálnímu využívání. Nakolik je to realistické, posuď sama/sám. Zároveň to vyžaduje, aby každý spotřebitel investoval peníze do filtru nebo pracího sáčku. V tento moment se dostáváme do situace, kdy jsme našli řešení pro tebe, či pro tvoje podobně uvědomělé přátele, ale vyřeší to problém jako celek?

Souhrn doporučení na základě aktuálního vědeckého poznání v bodech:

  • Výrobci a spotřebitelé syntetických látek by měli investovat do kvalitnějšího oblečení, které, zdá se, uvolňuje méně vláken než výrobky nižší kvality, a které je navržené k tomu být odolnější, a je tedy déle používáno a nedostane se tak rychle na skládky, kde se stane sekundárním zdrojem mikroplastů.
  • Preferuje se používání praček s předním plněním a jemnějšími způsoby praní, jelikož se zdá, že v nich dochází k menšímu uvolňování vláken než jiných pračkách.
  • Uvolňování mikrovláken bude menší, pokud se bude oblečení prát méně často a s jemnějšími čisticími prostředky.
  • Vývoj technologií, jako vylepšených filtrů praček, společně se vzděláváním spotřebitelů a podniků ohledně mikrovláken sníží jejich uvolňování do odpadních vod při praní.
  • Čističky odpadních vod velkou část mikrovláken odstraní, ale škála jejich efektivity se pohybuje mezi 65 a 92 %. To nám dává prostor k dalšímu snižování množství vypouštěného do životního prostředí díky vylepšování méně kvalitních zařízení.
  • Klíčovým krokem ke snížení znečištění mikrosyntetickými vlákny je maximalizace množství přírodních vláken ve světové výrobě textilu. Existují důkazy o jejich relativně rychlém biologickém odbourání a nehromadí se v životním prostředí stejným způsobem jako syntetické látky, například polyester a nylon.
  • Kromě biologické odbouratelnosti jsou přírodní vlastnosti vlněného oblečení a textilií, jako například odolnost proti zápachu a skvrny odpuzující povrch, příznivé k méně uvolňování vláken v důsledku méně častého praní, větší odolnosti a delší životnosti.
Sdílet