Jakou roli hraje voda při výrobě oblečení

Voda, která se každým rokem stává čím dál vzácnějším zdrojem i v našich šířkách, má s našimi šatníky víc co do činění, než si uvědomujeme. Na běžné spotřebitelské úrovni není těžké pochopit, že je pro úsporu vody skvělé neházet do pračky čistou, parkrát nošenou věc, naopak prát v momentě, až se pračka naplní špinavým prádlem, nebo čistit pod vodou pouze ta místa, kde vznikl flek. Přírodní materiály, jako je například vlna, ani pračku kolikrát nepotřebují. Takový vlněný svetr lze vyvětrat na balkoně, džíny zbavíte zápachu a bakterií přes noc v mrazáku.

Jenže obrovská spotřeba vody vzniká už v momentě, když oděv teprve vzniká, 2720 litrů. Toto číslo znamená nejen průměrnou spotřebu při sprchování jedné osoby za tři roky, ale jde i o množství vody nutné pro výrobu obyčejného bavlněného trička. Takového, za které mnohdy zaplatíte ve fast fashion řetězci méně než za jeden oběd a nachází se vesměs v každé skříni. Spotřeba vody začíná už při vzniku prvotní suroviny, čili během pěstování bavlníku. Bavlna nejenže z půdy vytahuje veškeré živiny, potřebuje i nadměrné zavlažování. Většina bavlníkových polí se zavlažuje zatopením, při čemž se více než 50 % vody odpaří. Kdo si ze zeměpisu pamatuje na zmenšování plochy Aralského jezera, to vyschlo v roce 2015 kvůli odvádění vody do bavlníkových polí v okolních oblastech. Vypěstováním bavlníku to však se spotřebou vody nekončí. Chomáče vláken, ze kterých musí vzniknout příze a látka, nemají přirozeně bílou barvu. Proto po sesbírání staplů následuje bělení, barvení a další zpracování, při kterých se spotřebuje (a znečišťuje) další voda.

Ani tolik opěvovaná viskóza není zcela košer. Nejenže na její výrobu ročně padne na 120 milionů stromů, samotná polymerace je proces, ve kterém voda bohužel hraje svou opodstatněnou roli. Dle reportu Dirty Fashion Disruptedorganizace Changing Markets Foundation z roku 2019 dochází během produkce viskózy k prokázené kontaminaci vodních toků a ekosystémů. Čím dál dostupnější materiál Lyocell vzniká za podobných okolností jako výše zmíněná viskóza. Avšak jeho ekologickou výhodou je, že nezamoří vodní toky, protože chemický proces vzniku vlákna probíhá v uzavřeném cyklu.

Syntetické materiály, které na trhu převládají, jsou globálně druhými největšími znečišťovateli oceánů mikrovlákny (34,8 %). Ta se uvolňují během praní a naše čističky je nejsou schopny zachytit. Tomuto lze zamezit praním ve speciálních pytlích, které mikrovlákna zadrží.

Některé zdroje uvádí, že se až 20 % tkanin nikdy nestane oděvem, pro neúspornou manipulaci se střihy, vznikají zbytky, které už se v procesu zakázky nezužitkují. Existují značky, které se na tyto zbytky zaměřují a právě z nich vytváří svoje produkty. Podle estonské návrhářky Reet Aus takový upcyklovaný kousek oproti konvenčně vyrobenému ušetří 87 % energie a až 91 % vody. Pokud tedy šatník potřebuje oživit, skvělou volbou bude například lokální tvůrce, který sází na upcycling.
Ekologický přístup k našim šatníkům vyžaduje komplexní řešení na straně výrobců, ale i běžného spotřebitele. Více informací lze najít na webových stránkách organizace www.fashionrevolution.org.

Sdílet