Pěstuj planetu!

Každý osmý člověk trpí hlady. Přitom je na světě dostatek jídla pro všechny, je však nerovnoměrně rozděleno. Tato situace je z velké části důsledkem klimatických změn.

Koncem roku 2015 proběhla napjatě očekávaná klimatická konference v Paříži. Ta měla ambiciózní cíl: dosáhnout dohody o zpomalování globálního oteplování a snižování emisí CO2 všemi státy OSN. Zpomalení klimatických změn může zásadně přispět ke zmírnění nerovnoměrné globální distribuce potravin.

Nejsou to však jen státy, ale i jednotliví lidé, kteří mohou situaci zlepšovat. Například tím, že jednoduše změní své stravovací návyky. Spolu s dalšími partnery jsme proto v Česku spustili kampaň „Pěstuj planetu“. Jejím prostřednictvím chceme ukázat, že každý z nás může pěti jednoduchými kroky snižovat nejen svůj dopad na klima, ale i jíst lépe a kvalitněji.

Boj s hladem ve světě začíná ve tvé kuchyni! Ze 7 miliard lidí žijících na světě jich celá 1 000 000 000 jde každý večer spát hladová. 

Představujeme 5 jednoduchých kroků, jak může každý z nás přispět ke zlepšení této situace. Pokaždé, když otevřeš ledničku, vstupuješ do globálního potravinového systému – systému, který propojuje pěstování, výrobu, distribuci, prodej a spotřebu potravin a všechny, kteří se na něm podílejí. Rozhodnutí, která dělá každý z nás při nákupu v obchodě a ve své kuchyni, mají větší dopad, než si myslíme. Každý může přispět k tomu, aby byl tento systém spravedlivější. Začni u sebe a zjisti, jestli už některý z pěti kroků náhodou neděláš.

Neplýtvej

Množství jídla, které se vyhazuje, je obrovské. Je to o to smutnější, že skoro jedna miliarda lidí ve světě hladoví. Zamysli se nad tím, jak hospodaříš s jídlem. Když každý z nás bude více plánovat co a jak jí a bude smysluplně zpracovávat zbytky, můžeme snížit množství vyhozeného jídla. Zachováme tím zdroje a zároveň omezíme vznik skleníkových plynů a přispějeme k tomu, aby každý měl co jíst jak dnes, tak i v budoucnu.

V ČEM JE PROBLÉM?

Skoro 1/3 všech potravin, které se vyprodukují pro naši spotřebu, se vyhazuje.
V EU se každoročně vyhodí 89 milionů tun potravin (cca 179 kg na osobu) – 42 % tvoří plýtvání v domácnostech. Pokud se s tím nic nebude dělat, zvýší se toto množství na 126 milionů v roce 2020, což bude mít neblahé následky pro životní prostředí, ekonomiku i společnost.
Množství potravin, které v bohatých zemích každoročně končí v popelnicích, je skoro stejné jako množství vypěstované v celé subsaharské Africe.

CO DĚLAT?

SKLADUJ CHYTŘE: Ovoce a zeleninu dávej do lednice. Vydrží déle a ty toho méně vyhodíš.
NEVYHAZUJ ZBYTKY: Zkus to doma i v restauracích.
PLÁNUJ SVÉ JÍDLO: Udělej si seznam na týden a nakup pouze to, co opravdu potřebuješ.

Dalším problémem zhoršujícím dopady klimatické změny jsou obaly potravin, které jsou často zbytečné a nadměrné. S tím se snaží něco dělat například iniciativa Bez obalu – v jejich obchodě můžete nakupovat do svých přinesených nádob či sáčků pouze takové množství, které potřebujete.

Jez sezonně

Ve snaze vypěstovat nevhodné potraviny na nevhodném místě v nevhodnou roční dobu se vyplýtvá obrovské množství energie. Stačí se porozhlédnout, co zrovna touhle dobou dozrává ve tvém okolí, a objevíš výtečné ovoce a zeleninu, které se na tvůj talíř dostanou, aniž by k tomu bylo zapotřebí tolik energie. Jíst podle přírodního cyklu a lokálních podmínek znamená, že se vždycky máš na co těšit – třeba na to, až dozrají jahody! U nás a ne v zimě ve skleníku nebo dovezené přes půl světa – rozdíl poznáš rozhodně i na chuti.

V ČEM JE PROBLÉM?

Mnoho energie se zbytečně promrhá pěstováním potravin na nevhodných místech nebo v nesprávnou roční dobu.
Čím blíž byly naše potraviny vyrobeny, tím menší energetické náklady na převoz a tím méně emisí skleníkových plynů.
Například na dopravu 1 kg jahod v zimě se spotřebuje přibližně 5 litrů paliva.

CO DĚLAT?

INFORMUJ SE: Informuj se, které potraviny jsou aktuálně v sezoně. Vyzkoušej i nějaký nový recept ze sezonních potravin.
PTEJ SE: Zjisti si, kde bylo tvoje jídlo vypěstováno, v jakých podmínkách a jakou cestu urazilo, než se k tobě dostalo.
PĚSTUJ: Zkuste se spojit s dalšími a společně si vysaďte své vlastní ovoce a zeleninu (třeba i na balkoně), nebo si založte společně KPZku – Komunitou podporované zemědělství, při kterém zároveň podpoříte místního farmáře nebo farmářku.

Méně masa

K chovu zvířat na maso je zapotřebí mnohem víc emisí skleníkových plynů, mnohem víc vody a mnohem víc půdy než k pěstování obilovin, zeleniny a jiných plodin. Když budeme jíst o trochu méně masa a o trochu méně mléčných výrobků, dramaticky tím snížíme dopad naší stravy na životní prostředí. Pokud vyměníš jednou týdně jeden pokrm z hovězího masa za vegetariánské jídlo – například luštěniny –, ušetříš na pokrmu pro čtyři osoby téměř 6000 litrů vody! Zvýší se tím také dostupnost potravin pro lidi v nejchudších zemích světa a přitom se sníží zatížení planety.

V ČEM JE PROBLÉM?

Chov hospodářských zvířat je zodpovědný za 18 procent celosvětových emisí skleníkových plynů. Téměř 8 procent veškerých vodních zdrojů, které lidstvo spotřebuje, připadá na pěstování potravy pro dobytek. Když si čtyřčlenná rodina dá alespoň jednou týdně luštěniny místo masa, může ušetřit takové množství vody, které odpovídá 17 plným vanám vody.

CO DĚLAT?

ZKUS TO BEZ MASA: Uvař sobě a své rodině alespoň jednou týdně vegetariánské jídlo místo jídla z masa.
UDĚLEJ ZMĚNU: Zkus konzumovat o něco méně mléčných výrobků.
ZKUS NOVÉ RECEPTY: Vyzkoušej nové vegetariánské nebo veganské recepty – ideálně za použití sezonních potravin – nebo sdílej svůj vlastní.

Podporuj drobné zemědělce

Podporou drobných pěstitelů potravin pomáháme 1,5 miliardy lidí, kteří hospodaří na malých farmách po celém světě, a chráníme tak svou schopnost i v budoucnosti si vypěstovat dostatek jídla pomocí udržitelných zemědělských postupů. Pouze zlomek peněz, které utratíme za potraviny, se totiž dostane skutečně k těm, kteří potraviny pěstují. Místo toho můžou skončit u někoho jiného, kdo je zapojený do dodavatelského řetězce – u maloobchodního prodejce (u nás hlavně supermarkety), velkovýrobce, překupníka nebo spekulanta. Změnit to můžeš výběrem produktů a značek, které zaručují, že je spolupráce s drobnými zemědělci spravedlivá.

V ČEM JE PROBLÉM?

Pokud by jen Američané žijící v městských oblastech nakupovali 2 fairtradové čokoládové tabulky měsíčně, mělo by z toho výrazný prospěch asi 30 000 malých pěstitelů kakaa.

CO DĚLAT?

KUPUJ FAIRTRADE: Objev ve svém obchodě i oblíbené kavárně fairtradové výrobky, jako je čokoláda, káva nebo čaj.
SPOJ SE S FARMÁŘI: Nakupuj na farmářských trzích nebo se zapoj do KPZky – komunitou podporovaného zemědělství.
DEJ NAJEVO SVÉ NÁZORY: Obracej se na výrobce, prodejce a politiky a přesvědč je o nutnosti vytvořit pro pěstitele a pracovníky v zemědělství lepší podmínky. Zkus například oslovit svůj oblíbený obchod s požadavkem na zařazení fairtradových produktů.

Vař chytře

Jen několik malých změn ve způsobu, jakým vaříš, může omezit plýtvání vodou a energií. Nejenže tak ulevíš svojí peněžence, ale ještě navíc usnadníš produkci potravin pro všechny. Při vaření používej pokličku, snižuj teplotu v momentě, kdy se voda už vaří, a vypínej kuchyňské spotřebiče, pokud je zrovna nepoužíváš.

V ČEM JE PROBLÉM?

Pokud by městské domácnosti v šesti zemích vařily úsporněji, efekt by byl stejný, jako když by se vysadilo 540 milionů stromů, které by se nechaly růst po dobu 10 let.
U mikrovlnné trouby může až polovina spotřebované energie připadnout na displej, na kterém svítí čas, místo na ohřev jídla.

CO DĚLAT?

TŘI JEDNODUCHÉ KROKY K EFEKTIVNÍMU VAŘENÍ:
Například při tepelné úpravě zeleniny bychom mohli spotřebu energie snížit až o 70 procent pomocí těchto tří jednoduchých kroků:
1. používat jen tolik vody, aby v ní zelenina byla ponořená, a nenaplňovat hrnec po okraj;
2. používat hrnec s plochým dnem a pokličku;
3. stáhnout plamen na minimum, jakmile vodu přivedeme k varu.
VAŘ CHYTŘE: Využívej vyhřátou kuchyňskou troubu pro více věcí najednou. Například když budeš péct koláč, můžeš využít zbytkové teplo i na ohřátí večeře.
VYPÍNEJ SPOTŘEBIČE: Vypínej nebo odpojuj mikrovlnnou troubu a ostatní kuchyňské spotřebiče ze zásuvky vždy, když je nepoužíváš.

Uhlíková stopa potravin

Uhlíková stopa je měřítkem vlivu lidských aktivit na životní prostředí, zejména na změny klimatu. Vztahuje se na množství skleníkových plynů vyprodukovaných v průběhu každodenní činnosti, při výrobě, využíváním služeb, spalováním fosilních paliv na výrobu elektřiny, topení, k dopravě atd. Může se vyjadřovat jako součet produkce těchto plynů činností jednotlivce, firmy nebo za životní cyklus výrobku jako ekvivalent vyprodukovaného oxidu uhličitého v hmotnostních jednotkách na uvedenou entitu. 

Abychom si udělali pravdivý obrázek, musíme srovnat emise skleníkových plynů různých potravinářských produktů a stanovit u nich emise z různých fází dodavatelsko-zpracovatelského řetězce, jako jsou balení, doprava, využití půdy, zpracování a další. 

Pro podobná srovnání je potřeba hodnotit emise všech skleníkových plynů na kilogram vyprodukované potraviny. Nejdůležitějším, ale nikoliv jediným skleníkovým plynem je oxid uhličitý. Zemědělství je zdrojem dalších skleníkových plynů, jako jsou metan a oxid dusný, které mají rozdílnou kapacitu zachytávat teplo. Aby mohly být srovnány emise všech skleníkových plynů dohromady, bývají vyjadřovány v ekvivalentních kilogramech oxidu uhličitého. Takto lze přepočítat vliv všech skleníkových plynů současně. Výsledné číslo pak představuje uhlíkovou stopu konkrétní jednotlivé potraviny. 

Zásadním poznatkem srovnání uhlíkových stop je fakt, že u jednotlivých potravin existují velké rozdíly. Celkově mají potraviny živočišného původu vyšší uhlíkovou stopu než ty rostlinné. 

Nejvýznamnějším faktorem šetrnosti k životnímu prostředí je původ potravin. Jídla obsahující dovážené potraviny zatěžují životní prostředí nejvíce. Z tohoto faktu plyne inspirace zejména pro občany vyspělých států, kteří mají k dováženým potravinám nejsnazší přístup. Pokud lidé omezí konzumaci dovážených potravin, nebo si dokonce část potravin sami vyprodukují, znatelně tím svou uhlíkovou stopu sníží. 

Existuje také řada případů, kdy by konzumace lokálních potravin mohla ve skutečnosti uhlíkovou stopu ještě zvýšit. V mnoha zemích lze některé potraviny pěstovat a sklízet jen v určitých ročních obdobích. Spotřebitelé je však chtějí po celý rok. Jejich poptávku lze uspokojit v zásadě třemi možnostmi: importovat zboží ze zemí, kde je sezona; používat energeticky náročné výrobní metody jako vytápěné skleníky k jejich celoroční produkci; nebo použít chladicí a jiné konzervační metody k jejich skladování po dobu několika měsíců. Některé studie dokládají, že dovoz má často menší dopad než ty ostatní. Např. dovoz španělského salátu do Velké Británie během zimních měsíců má za následek třikrát až osmkrát nižší emise, než by měla jeho produkce na lokální úrovni. To samé platí pro další potraviny: rajčata produkovaná ve sklenících ve Švédsku spotřebují desetkrát tolik energie než rajčata dovážená z jižní Evropy, když zde probíhá jejich sklizeň. Proto je při ekologicky odpovědné spotřebě potravin důležité zohlednit také jejich sezonnost a za jakých podmínek byly vyprodukovány, uskladněny, konzervovány apod.

Cesta potraviny

Pokaždé, když otevřeme ledničku nebo spíž, vstupujeme do globálního potravinového systému. Globální potravinový systém, který se již dnes musí potýkat s následky změn odehrávajících se na planetě Zemi, je zodpovědný za produkci nezanedbatelného množství skleníkových plynů. Zemědělství a další využívání půdy má v porovnání s ostatními ekonomickými sektory za následek až 24 % globálních emisí skleníkových plynů. K této zátěži pro životní prostředí ale musíme připočíst také ekologickou stopu, kterou za sebou zanechávají další články distribučního řetězce, i naše stravovací návyky – dopravu potravin, energii nutnou pro další úpravu surovin, skladování a samozřejmě také emise, které vznikají, když se ztracená nebo zkažená část úrody dostane na skládku, kde se dále rozkládá. Všechny tyto zdroje emisí se sčítají a přispívají ke klimatickým změnám. 

Dovážené potraviny lidé často vybírají kvůli ceně nebo kvůli lepšímu vzhledu. Kromě toho, že tím trpí čeští zemědělci, má toto „cestování“ potravin i negativní dopad na životní prostředí. Během tisíců kilometrů, které potraviny urazí, než se dostanou na pulty obchodů, je vyprodukováno velké množství emisí CO2.

Pro většinu potravin je největší část uhlíkové stopy způsobena změnami ve využívání půdy a obhospodařováním na farmě. Obhospodařování na farmě zahrnuje používání organických nebo syntetických hnojiv nebo třeba žaludeční fermentaci zvířat, při které je produkován metan. Součet emisí z využití půdy a z obhospodařování představuje u většiny potravin více než 80 % uhlíkové stopy.

Po Evropě cestují potraviny nejčastěji kamiony. Uhlíková stopa dopravy potravin je nejvýznamnější u těch, které cestují letecky. Vzduchem se sice přepravuje jen velmi málo jídla, ale u některých produktů, které jsou přepravovány letecky, mohou být emise velmi vysoké. Mnoho potravin, o nichž se předpokládá, že jsou dováženy letecky, je ve skutečnosti přepravováno loděmi, jako například avokáda nebo mandle. Které potraviny jsou přepravována vzduchem? Letadly se přepravují ty, které mají tendenci se rychle kazit a konzumují se obvykle krátce po sklizni. V jejich případě je lodní doprava příliš pomalá a letecká doprava je jedinou možností, jak je dopravit včas. Týká se to některého ovoce a zeleniny, jako je například chřest, zelené fazolky nebo bobulovité ovoce.

Spotřebitelé letecky přepravené potraviny jen obtížně identifikují, protože tak nebývají označovány. Z toho důvodu je obtížné se jim vyhnout. Obecným pravidlem může být vyhýbat se potravinám, které mají jen velmi krátkou trvanlivost a vzdálené místo původu. To platí zejména u potravin, kde je kladen velký důraz na čerstvost. Pokud tedy chceme snížit uhlíkovou stopu naší stravy, můžete se pokusit vyvarovat potravinám přepravovaným letecky. Ještě více můžeme dosáhnout tím, že se zaměříme na to, co jíme, spíše než jen na lokální potraviny. Méně masa a mléčných výrobků nebo kompletní přechod na rostlinnou stravu sníží naši uhlíkovou stopu nejvíc. 

Do Česka se nejvíce dováží ovoce a zelenina, které dohromady tvoří čtvrtinu z celkového importu potravin, po nich následuje krmivo pro hospodářská zvířata. Například při dovozu 1 kg rajčat ze Španělska se uvolní asi 199 g CO2, což je stejné množství jako při spálení 0,1 kg uhlí. Naproti tomu, pokud taková rajčata urazí 30 km od místního farmáře na farmářský trh, uvolní se do ovzduší asi 20 g CO2, tedy 10× méně.

Bilance zahraničního obchodu s potravinami je v případě České republiky dlouhodobě deficitní. Znamená to, že množství importovaných potravin předčí množství těch exportovaných. Osmdesát pět procent z celkového dovozu potravin do České republiky pochází z Evropské unie. Za danou situaci je do značné míry zodpovědná nízká konkurenceschopnost českého zemědělství, ve srovnání s ostatními státy EU. Negativními dopady dovozu potravin trpí čeští zemědělci a zpracovatelé. V zemědělství a potravinářském průmyslu ubylo v posledních letech velké množství pracovních míst.

Běžnou praxí, zatěžující zbytečně životní prostředí, se stává paralelní import a export stejného druhu zboží. Příkladem mohou být jablka, kterých vyvezla Česká republika v roce 2017 51 tisíc tun a dovezla 71 tisíc tun. V ten samý rok se do Česka dovezlo 5567 tun rajčat. Skoro dvě třetiny pocházely ze Španělska a více než pětina z Maroka. Na dopravu jednoho kilogramu španělských rajčat přitom připadá přibližně půl kilogramu emisí CO2. Do České republiky bylo také dovezeno více než čtyři tisíce tun mrkve, 58 % pocházelo z Nizozemska, 12 % z Belgie. S každou tunou holandské mrkve bylo vyprodukováno přibližně 180 kg CO2. Kilogram čínského česneku, pětikilové balení italských jablek nebo kilogram kiwi z Nového Zélandu – zakoupením těchto množství si občan zároveň odnese jeden kilogram oxidu uhličitého. Naproti tomu emisní účet českých hrušek nebo třeba švestek, zakoupených na tržnici od místního pěstitele, je zanedbatelný. 

Jak regionálními potravinami bojovat se změnou klimatu

Regionální potraviny jsou zdravější a čerstvé. Dovážené potraviny jsou sbírány ještě nezralé, poté prodělají dlouhou a náročnou cestu v letadlech, lodích a kamionech, absolvují překládku a poté čekají na pultech supermarketu na zákazníka. S naším kusem ovoce a zeleniny si tak kupujeme i ne zrovna zdravé chemické látky, které jsou nutné k tomu, aby ovoce či zelenina dozrály a poté vůbec svoji dlouhou cestu přečkaly. Potraviny, které pochází z našeho okolí, jsou pro nás také výživově hodnotnější. Kromě toho, že dlouhým převozem potraviny ztrácí mnohé živiny i vitaminy, jsou české potraviny pro nás přirozenější. Ať chceme nebo ne, nejzdravější jsou pro nás ty druhy ovoce a zeleniny, které jsou vypěstovány u nás a mají zde i přirozený „domov“.

  • Všímej si na potravinových obalech informace o zemi a místě původu. Hledej potraviny opatřené regionální značkou. České normy pro kvalitu potravin jsou často přísnější než normy evropské či světové. Více o regionálním značení se dozvíš zde.
  • Kupuj biopotraviny a bioprodukty z lokální produkce. Ekologické zemědělství spotřebuje při produkci potravin až o 40 % méně energie a také upřednostňuje dobré životní podmínky zvířat před běžnými metodami velkochovů. 
  • U dovážených potravin, jako jsou kakao, káva, čaj apod., upřednostňuj produkty fairtrade.
  • Sleduj internetový portál bezpečnosti potravin, který přináší varování před závadnými potravinami. Dalším zdrojem může být portál Státní zemědělské a potravinářské inspekce Potraviny na pranýři. Ten referuje i o kontrole produktů označených národní značkou kvality KLASA. Lze tady vyhledávat potraviny podle výrobce, prodejce nebo typu produktu. Aktuální informace o potravinách, od těch kvalitních certifikovaných až po varování o bezpečnosti potravin, vydává i Ministerstvo zemědělství ČR.
  • Je zřejmé, že místní podmínky neumožňují českým zemědělcům pěstovat banány a pomeranče. Ale u plodin ryze českých, jako jsou jablka, vlašské ořechy nebo hrušky, bychom vždy měli dát přednost těm českého původu. 
  • Nakupuj masné výrobky, med, víno ovoce, zeleninu, mléko, vejce, sýry apod. přímo od farmářů „ze dvora“, na farmářských trzích nebo nakupuj bio bedýnky a podporuj tak místní zemědělce a farmáře.
  • Letní sezona a podzim nám nabízí velký výběr zemědělských produktů, v zimě a na začátku jara se tolik bez návštěvy samoobsluhy neobejdeme. Na zimu si ale ve sklepě můžeme uskladnit brambory, jablka, česnek, cibuli, kořenovou zeleninu. Anebo se vrátit ke kdysi běžnému zavařování ovoce, výrobě domácích džemů, případně sirupů. Můžeme také sušit, zmrazovat, kvasit, fermentovat či nechat naklíčit.
  • Pěstuj vlastní plodiny, ať už na poli, zahrádce, či v truhlíku, a chovej hospodářská zvířata.
Sdílet