A je tu duben - měsíc Ekovýzvy, začínám se potit…

Ondřej Černý

Šetrné cestování

První dny EKOvýzvy připadají na velikonoční svátky a ty trávím tradičně na chalupě u kamaráda. Letos se nás schází sedm, venku krásně prší, já vysvětluju proč nemůžu využít nabídky popovezení autem do hospody, ostatní kroutí hlavou a nakonec se dělíme na dva týmy. Vlastně na tři, jeden zůstává na chalupě, druhý jede vozem a třetí hrdě vedu já - jdeme pěšky na ochutnávku lokálních piv do vedlejší vesnice. Není to nijak daleko, ale počasí by mohlo být sakra lepší, lehce mrzneme. Zahříváme se sběrem pohozených plechovek od energetických  nápojů, dle jejich počtu tu nedávno proběhl půlmaraton za účasti celého kraje…

Kamarád, posilněn pivem Rezek, navrhuje výlet, když je tak “hezky” a už neprší - beru to jako trénink pro své nožičky a souhlasím. Nakonec po 13 km dorážíme do strategicky položeného pohostinství, kde se posilňujeme před příchodem domů. Trénink hodnotím veskrze kladně.

Zpátky v Praze, lehce znaven, ale pozitivně naladěn, zpívám si, pískám, těším se na večerní hodinku plážového volejbalu. Najednou mi dojde, že čas lehce letí a já si cestu na hřiště tramvají dneska fakt zkrátit nemůžu a musím pěkně po svých. Panikařím, balím, manželka mě pobízí ať to vezmu na kole. Copak já bych i jel, ale zámku na kolo se mi nedostává a bez něj to nerisknu. Lucie (zřítelnice oka mého) zámek nachází a já bleskově vyrážím. Je nádherně, sluníčko svítí, rovina vyzývá k usilovnému, ale ne namáhavému šlapání a já si říkám, jak jsem na tom dobře fyzicky.

Fyzička i nadšení mě opouští tak ve třetině Žižkovského tunelu, který se neustále zvedá, ale hrdost a neustálá přítomnost mladých děvčat mě popohánějí vpřed a vyjíždím ho bez zastavení. Volejbalové hřiště je ovšem v půlce vrchu Vítkova a to znamená další kopec a ještě horší než ten minulý… Ale nakonec jsem i to dal, i když mé funění poděsilo několik pejskařů a rozplakalo pobíhající děti.

Zjistil jsem obrovskou výhodu výzvy “na vlastní pohon”: byl jsem v cíli za neuvěřitelných 9 minut a to je časově bezkonkurenční k jakýmkoliv dalším variantám. Ještě jsem se pěkně rozdýchal před dalším sportovním výkonem a i když mě kamarádky našly lehce zplaveného, měl jsem ze sebe dobrý pocit.

Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží a jaký bude každodenní průběh dojíždění do práce v plném provozu. Tak ať nám to šlape!  :-)

Ondřej

03/04

Další příspěvky Ekovýzvy

02/05

Ondřej Černý

Konec? EE...

Konec? EE...

Dva dny po oficiálním konci EKOvýzvy si můžu lehounce zaglosovat a uzavřít  kolopěškový duben. Osud mi byl nakloněn a brzdy na kole mi rozbil až 30.4. tedy v poslední den výzvy. Ve stejný den mi zkolabovalo moje zdraví ( natažený lýtkový sval) a já se po měsíci projel metrem ( byl jsem nervózní z tolika lidí okolo mě).Ovšem jinak jsem nadšen, nebylo větších problémů, většinou jsem si svůj úděl užil a snad přesvě...

celý příspěvek

Zobrazit více