Odvrácená strana výzvy i naděje

Aneta Jánošíková

Lokální potraviny

Výzva se nám již překlopila do své druhé poloviny a i já se po delší odmlce opět ozývám s novými poznatky, které jsem za uplynulé skoro tři týdny nasbírala.  Nejdřív ze všeho se chci veřejně přiznat, že jsem tento týden poprvé porušila výzvu, ale blíže se k tomu vrátím později. A také se chci omluvit za nepravidelné přidávání příspěvků, což zapříčiňuje moje časová vytíženost a time managementová neschopnost. Ale rozhodně neberu psaní příspěvků a sdílení zkušeností na lehkou váhu.

Jelikož můj poslední příspěvek vznikl v prvním týdnu, dovolte mi, abych trochu přetočila pásku nazpátek a popsala Vám své vesměs pozitivní  poznatky z velikonočního rodinného oběda. Nu což, moje rodina už je (ve skutečnosti asi ne) zvyklá na to, že jsem ten pohan, který nejí maso (,,Vážně si nedáš ani rybu? ) a všude si s sebou nosí jídlo. Ani nedělní oběd nebyl výjimkou, tak jsem si nabalila lokální svačinku složenou z řepy, jablka a mrkve. Když mi teta nabídla zeleninovou polévku (,,Vždyť v ní je jenom vajíčko!), s díky jsem odmítla, ovšem co přišlo dál, mě v pozitivním slova smyslu překvapilo. Rozvinula se totiž debata o výzvě a všichni naslouchali mým argumentům, což se nestává často, ba co víc, projevovali opravdový zájem! Takže jsem s nimi ochotně sdílela své tipy, kde nakupuji lokální potraviny (pro všechny Ostraváky - na Kuřim rynku je stánek a v něm moc milá a ochotná paní, která má vždy úsměv na rtech, prodává většinou zeleninu od místních zemědělců a v jejím sortimentu najdete i hlívu z Karviné). Sice se po chvíli debata zvrhla k tomu, kde se dá koupit nejlepší čerstvé maso, což jde úplně mimo mě. Ale s ohledem na fakt, že v naší masožravé rodině připadá role zelené ovce mě, to beru jako úspěch.

Další diskuze nastala při nákupu ve zdravé výživě. Mám v Ostravě tři takové, ve kterých nakupuji pravidelně, mají odlišný sortiment a to mě baví. Do první z nich jsem zabrousila pro nějaké české potraviny a k mému údivu po dlouhém zkoumání všech etiket v mém košíku skončilo pouze žito a Vincentka. Ale jelikož mě paní prodávající zná, po zhlédnutí obsahu mého košíku mi položila otázku, zda jsem nepřehlédla Matchu (zelený čaj) v akci. Abyste tomu rozuměli, vedle kávy si také ujíždím na Matchě a skoro při každé návštěvě tohoto obchodu si ji odnáším domů. A tak jsme se daly s paní prodavačkou do řeči, já jí vysvětlila, o co jde a dočkala jsem se soucitného ,,To musí být šílené bez soli a kávy! Chápu, že se to může lidem jevit jako šílené, ale to se nerovná nesmyslné.

Abych shrnula pozitivní poznatky, které mi výzva zatím přinesla, příjemně mě potěšila ochota a chuť lidí se o výzvě bavit a dozvědět se víc. Již zmíněná paní prodávající ovoce a zeleninu mi vždy trpělivě vypráví, odkud která potravina pochází, a dokonce mi dává zboží do mojí nákupní plátěnky namísto papírových sáčků, což je pro mě další přidaná hodnota. A také mě mile potěšilo zjištění, že lokální zelenina nemusí být dražší než ta kupovaná v super hyper mega marketu, naopak, může být i levnější a zaručeně chutnější.

Ale není každý den posvícení a tak i já narazila během výzvy na odvrácenou stránku věci. Fakt, že jsem ze dne na den opravdu vysadila kávu, a to denně bez problému vypiji klidně čtyři pět silných šálků, byl pro mé tělo šok, nicméně jsem se statečně držela a chtěla dostát své výzvy.  Ale už minulý týden se projevily silné abstinenční příznaky, které doprovázel prudký úpadek nálady, protože jak známo, káva působí jako účinné antidepresivum. Kamarádka Magdalénka mě svými věcnými argumenty o důležitosti naplňování potřeb mého těla přemlouvala, ať se na to vykašlu a zajdu si přes ulici pro kávu,  avšak já tvrdohlavě vzdorovala, jak u mě bývá zvykem. Když se do něčeho pustím, jdu do toho se vším všudy. Ovšem tento týden jsme po mém abstinenčním kolapsu toto téma otevřely znovu a já jí musela dát za pravdu, protože (ne)poslouchat své tělo se (ne)vyplácí. Můj vzdor tedy dosál bodu zlomu a tu kávu jsem si uvařila, toť  moje již avizované porušení výzvy.  Budiž mi alespoň přičteno k dobru, že se jedná o bio a fair trade kávu z nedaleké pražírny. A víte Vy co? S šálkem kávy je pro mě život zase krásný (ne, že by jinak nebyl!) a jednodušší čelit překážkám a nástrahám výzvy.

Tím chci říct, nejde o to jít za každou cenu hlavou proti zdi (a když to říkám já, tak to už něco znamená), ale zkusit se nad celou enviromentální otázkou zamyslet v souvislostech, uvědomit si dopady svého každodenního jednání a následně změnit uvažování a nešetrné návyky. V tomto ohledu mi výzva ještě víc otevírá oči i mysl a rozšiřuje mé obzory. To, že člověk opustí svoji komfortní zónu, začne zkoušet dělat věci jinak, a pak zjistí, že to funguje, přináší neocenitelnou zkušenost a lekci. Už teď vím, že s koncem měsíce to pro mě nekončí, ale naopak začíná. Nepolevím v hledání nových možností a cest, kterými se můžu vydat vstříc zelenější budoucnosti.

P.S. Moc bych Vám všem chtěla poděkovat za podnětné příspěvky. Věřte, že je čtu všechny a nechávám se Vámi inspirovat. Pokud jste dočetli až sem, děkuji i za to, že čtete mé (nejenom) stylisticky nejapné, ale autentické zpovědi.

P.P.S. Domácí úkol mám splněný už z dřívějška, ke Greenpeace jsem se přidala před dvěma lety a působím i v jiných zeleno-levicových organizacích a spolcích. Za mě osobně Vám to všem můžu jen doporučit. Poznáte spoustu nových lidí se stejným zápalem pro věc, ale také se spolu můžete podílet na aktivitách, které mají smysl a opravdu mění svět. Napsala jsem to už dřív, ale neodpustím si to nezopakovat - myslet globálně, jednat lokálně.

19/04

Další příspěvky Ekovýzvy

01/04

Jakub Caha

Dobývání chleba

Dobývání chleba

...

celý příspěvek

Zobrazit více