Kam v Praze na veganské jídlo I.

Stáňa Halašková

Omezení živočišné výroby

Od začátku EKOvýzvy navštěvuji s přáteli různá restaurační zařízení, která se označují jako veganská. Rozhodla jsem se tak proto, abych jednak nemusela vařit a pak, abych zmapovala, co nabízejí veganské restaurace ve městě, ve kterém žiju. Samozřejmě jsme nestihla navštívit všechny, protože v našem hlavním městě jich je tolik, že za jeden měsíc není možné zavítat ani do poloviny z nich. Vybírala jsem tedy podle dostupnosti, preferencí a dalším faktorem byla podmínka, že ani já, ani můj doprovod nesměl v dané restauraci v minulosti jíst. Překvapilo mě, kolik mých známých, kolegů a přátel chodí do veganských a vegetariánských podniků. Mnohdy nebylo snadné najít místo, které by dokonale splňovalo všechny mé podmínky. Ale nakonec se podařilo a já vytipovala šest restaurací. Nyní vám tři z nich představím.

Balarama

Vegetariánská restaurace Balarama se nachází v Orlické ulici číslo 9 nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad. Do jejího interiéru jsem sestupovala po točitých schodech společně s kolegy Markétou a Petrem. Restauraci jsem vybírala společně s Markétou. Vzhledem k tomu, že se svým partnerem Petrem drželi velikonoční půst, chodívaly jsme společně často na obědy. Proto jsem se rozhodla, že ona bude jedním z mých pokusných králíků. Taky je velice hodná, proto jsem věřila, že mě neodmítne.

Poté, co jsme vstoupili do Balaramy, zastavila nás paní, která se zeptala, zda jsme v restauraci poprvé. Když jsme přiznali, že ano, vysvětlila nám, jak to zde chodí. V Balaramě mají jen jedno menu ve dvou variantách (vegetariánská a veganská). To se skládá z polévky, hlavního jídla, salátu a dezertu. Je možné si dokoupit například placky (celerové, řepové, …) nebo zákusky. K menu je zdarma čaj, na stolech je k dispozici láhev s vodou. Ceny jsou zde přijatelné, velké menu je za 119 Kč, malé za 104 Kč.

Hodnocení: Názory na tuto restauraci se u nás všech třech rozcházely. Zatímco Markétě se velmi líbilo prostředí restaurace a příjemná meditační hudba, Petr ji hodnotil jako uspávající až sterilní. Interiér restaurace mu přišel studený, Markétě útulný. Obsluhu ale oba hodnotili jako milou a ochotnou. Markétě jídlo chutnalo, Petr ocenil jen čaj a celerovou placku. Všechny nás zarazila nabídka pouze jednoho jídla. Pro mě to bylo celkem fajn, protože se většinou nejsem schopna rozhodnout, jaké jídlo si dám. Zde to bylo velmi jednoduché.

Celkově restauraci hodnotím přijatelně. Myslím, že pro místní obyvatele je to příjemné místo, kam si mohou zajít na večeři, kterou stráví v klidu a pohodě.

Satsang

Bistro Satsang jsem si vybrala, protože se nachází v Krymské ulici. Ti, kteří žijí v Praze, tuto část Vršovic asi znají jako osobitou uličku, která se z nevábně vyhlížející periférie změnila na kulturně společenské centrum. Když jsem se tedy rozhodla pro pouť pražskými veganskými restauracemi, nemohla jsem Krymskou vynechat.

Jako doprovod jsem si zvolila mojí spolubydlící a dceru mé sestřenice Terezu (mám příliš velkou rodinu na to, abych měla jednoduché rodinné vazby). A protože byla sobota večer a má kolegyně Hanka byla v depresích, vzaly jsme ji s sebou. Poté, co po půlhodině čekání dorazila, mohly jsme si konečně objednat.

Satsang mě upoutal svými facebookovými stránkami. V nich se praví, že se zaměřují na brunche, obědy a večeře. Sympatické mi bylo, že potraviny nakupují lokálně od malých farmářů. Majitel žil 16 let v USA a proto je jeho restaurace inspirovaná americkým stylem. Zároveň je vegetarián, takže výběr kuchyně byl nasnadě.

Hodnocení: Ačkoli jsme byly v bistru tři, jídlo si objednaly jen dvě z nás. Hanka si z nabídky nevybrala. Já jsem také měla velký problém s tím, co si nám nechat přinést. Pro vegany měly v nabídce jen indická jídla s rýží. Za půl měsíce EKOvýzvy jsem ale těmito pokrmy přejedená, takže mé počáteční nadšení začalo opadat. Dala jsem se tedy nějaké nudle, které byly sice rýžové, ale v názvu nebyl žádný asijský stát. Velkým zklamáním pro mne bylo, že jsem musela pokrm sníst jednorázovými hůlkami, které byly zabaleny v plastovém obalu. Protože se snažím žít bez plastů, bylo to pro mne již druhé zklamání večera. Můj žal byl trochu zmírněn tím, že mi obsluha sdělila, že vše recyklují.

Tereza, které je umělecky vzdělaná, ocenila především interiér bistra. Zarazilo ji však rozmístění stolů, které si navzájem překážely. Sdílela se mnou mé rozhořčení nad malým výběrem veganských jídel. Tento problém vyřešila tím, že si objednala jídlo vegetariánské. Na její vkus byly porce příliš velké. Po mém bědování nad plasty si ale nedovolila nechat jídlo zabalit domů.  Hanka si dala jen pivo. Jídlo si nevybrala, protože na nic z nabídky neměla chuť.

Mezi pozitiva řadím to, že k jídlu byla podávána voda zdarma. Pivo, jehož výběr se každý den mění, je odebíráno od malých českých pivovarů. Hudba byla celkem milá, ale příliš hlasitá (toto hodnocení neovlivňuje fakt, že už nejsem nejmladší, ale sdílela ho se mnou i děvčata). Celkově mohu říct, že bistro Santsang ujde a jednou za čas by nebylo na škodu tam zajít na večeři. Jo a kdyby někdo ochutnal ty jejich brunche, nechť se mi ozve, neb bych to ráda doplnila.

Etnosvět

Restaurace Etnosvět se nalézá na rušné Legerově ulici. Když jsem se tam vydala ze stanice metra I.P. Pavlova, zjistila jsem, že je to velké minus. Je třeba přejít několik křižovatek, na kterých se dlouho čeká na zelenou. V jednom úseku cesty navíc chybí přechod, takže je třeba přejít na druhou stranu ulice, kde je jediný přechod široko daleko, tam čekat na zelenou a poté přejít zpátky na stranu, na které se restaurace nachází. Cesta z metra tedy trvá celkem dlouho, proto doporučuju vydat se raději z Nuslí. Ač jsem byla s mým doprovodem sestřenicí Ivonou (která nemá nic společné s dcerou jiné mé sestřenice Terezou) domluvena, že se sejdeme v 18:15 na tramvajové zastávce, byla jsem nucena tuto strastiplnou cestu vykonat sama. Ivě ujal bus a já jsem měla rezervaci, takže jsem musela přijít včas. Když jsem si uvědomila, že stejnou cestu bude muset zdolat i ona a že navíc úplně neví, kam má jít, pochopila jsem, že večer bude dlouhý. My dvě jsme totiž známé tím, že se ztratíme kdekoli.

V restauraci mě obsluha uvedla na mé místo. Já se omluvila, že s objednávkou počkám na doprovod. Tuto informaci obsluha pochopila až poté, co se mě počtvrté přišel číšník zeptat, jestli si něco dám.

Etnosvět se netají tím, že chce svým hostům představit vegetariánskou a veganskou kuchyni s vizí celá řady zajímavých ingrediencí, ze kterých lze poskládat pestré a zajímavé pokrmy. Název odkazuje na to, že menu je složeno z jídel ze všech koutů světa. Tuto myšlenku zdůrazňuje i logo restaurace, ve kterém je symbol stromu, který svými větvemi spojuje světové kontinenty a všechny národy naší planety.

Hodnocení: Byla jsem celkem ráda, že veganská jídla nejsou pouze asijská. Abych změnila zaběhnutý jídelníček mé EKOvýzvy, nedala jsem si rýži (kterou asi nedám do pusy do konce života), ale čočkový burger. K pití jsem si dala domácí limonádu, která byla vyrobena z malin a skutečně byla domácí. Ivona si dala též čočkový burger, jako nápoj však zvolila ledový čaj, jehož složení si už nepamatuju. Jídlo jsme obě ohodnotily jako vynikající. Vzhledem k době, kterou jsme na něj čekaly, lze soudit, že si na něm dal kuchař opravdu záležet. Během doby, kdy jsme jedly, se restaurace začala naplňovat, což se odrazilo v tom, že jsme dlouho čekali na zaplacení. Prostředí bylo tak příjemné, že nám to nevadilo.

Etnosvět je jedna z těch lepších restaurací, kterou jsem za dobu mé EKOvýzvy navštívila. Rozhodně doporučuji, aby ji každý navštívil a dal se některou z místních specialit či degustační menu (pokud jste bohatí a máte velké žaludky). Podnik je hodně navštěvovat cizinci, takže jeho věhlas jistě překročí i hranice naší republiky.

V příštím článku bych ráda pokračovala v tématu a hodnotila další tři restaurace. Tento počet však nemusí být konečný. Protože jsem milá a hodná, nabízím tomu, kdo bude mít zájem se mnou povečeřet, že ho vezmu do některé z veganských restaurací, kterou jsem ještě nenavštívila. Neváhejte a klidně se na mě obraťte. Možnost budete mít už zítra po debatě k EKOvýzvě a promítání filmu A Plastic Ocean v Karlínských kasárnách.

PS: Kdyby chtěl na veganskou večeři nějaký mladý krásný chlapec, tak Hanka je svolna k tomu s ním povečeřet.

21/04

Další příspěvky Ekovýzvy

27/03

Martina Jelinek

Bez masa ano či ne?

přiznám se, že o tom žít bez masa jsem přemýšlela ve svém životě dost často. Jenže....jenže jak vařit co vařit a vůbec. Vždycky zůstalo jen u kdyby a nic víc. Až minulý rok začal mít můj muž zdravotní problémy - diagnóza dna. A bylo vyřešeno. Najednou to šlo. My kteří jedli máslo nejmíň třikrát v týdnu jsme maso dokázali skoro úplně vyloučit z našeho jídelníčku. Žádné vařené nebo pečené ...

celý příspěvek

Zobrazit více