Každý krok se počítá

Klára Haunerová

Minimum odpadu

Abych přiblížila, proč mě tématika plastů oslovila... Poslední dva roky jsem strávila na cestách a považuji to za nejlepší školu života. Investice do svých cest považuji za nejefektivnější, protože mě to mnohému naučilo a pochopila jsem, že problémy, které jsem řešila do té doby, jsou malicherné. Právě díky  cestování jsem se naučila vnímat pravou realitu, začala jsem vnímat lidi, poslouchat jejich příběhy a chápat jejich potřeby. A hlavně si díky tomu všímám, co se děje na naší Zemi a jaké problémy je nutné řešit. V tu chvíli mám tisíce myšlenek, jak pomoci a snažím se vymýšlet v hlavě plány, jak mohu pomoci i já. Samozřejmě znáte to, jakmile se člověk vrátí domů, tak na vzdálené problémy zapomene a vrátí se zpátky do svého života a do své komfortní bubliny. Tak to prostě je. Problémy jsou od nás daleko a tak to vlastně zas tak nespěchá, že. Ale poslední cesta ve mně zanechala trvalou stopu. Nedávno jsem se vrátila z Kapverdských ostrovů, kde jsem cestovala, jak se říká po vlastní ose. A cesta to byla pro mě zásadní, tam se něco změnilo.

S kamarádem jsme si vybrali ostrov Santiago, který není turisty příliš navštěvovaný a tedy ani oblíbený. Chtěla jsem vidět místo, kam se turisté nehrnou (poznat proč) a z ostrova dále podnikat cesty na okolní ostrovy. Ale o tom jindy.  O čem chci mluvit, je odpad,  jak já říkám plastové zlo. Je všude. Lidé v plastu doslova žijí. Plast se stal součástí jejich životů a po plastech šlapete všude, není úniku. Místní nejsou zrovna školení v recyklaci odpadu, a i kdyby chtěli, na Kapverdách nejsou popelnice na tříděný odpad. A je ještě hůře. Není tam totiž ani dostatek klasických popelnic a odpadkových košů, tak jak jsme zvyklí v Evropě. Pak to vypadá tak, že když už máte to štěstí a po 3 kilometrech najdete odpadkový koš, je přeplněný a nevynáší se. Pak je vlastně úplně jedno, jestli odpadky vyhodíte na zem, nebo do koše, do kterého se nic nevejde a všechen odpad lítá po okolí. Taková je realita.

A pak jsou tu pláže a moře. Kdo ještě neviděl film Plastic Oceans, pak tak musíte učinit (promítání pod záštitou Greenpeace). Promítá se ve všech městech a i vy se můžete podílet na jeho šíření. Tak jestli jsem si doposud neuvědomovala, jaký problém plasty znamenají pro nás, tak tady jsem si to plně uvědomila. Odpad, který vyprodukujeme v Evropě se někam pošle. Zbylé nikoho zas tak nezajímá. Recyklujeme přeci, tedy vše v pořádku. Ovšem realita je taková, že se to vrací jako bumerang. Jdete se koupat do moře a plavete s odpadky (mezinárodními odpadky). A jak je to možné? Co když i já na tom mám svou vinu? To byly mé otázky, které mě napadaly při mém pobytu na Kapverdách. Začala jsem tedy vyhledávat informace a o problematiku se začala více zajímat. Je toho plný internet. Nebylo tedy těžké zjišťovat fakta a vzdělávat se. Ty informace tady jsou. Já jen zdokumentovala realitu na Kapverdách, kde jsem si tohle všechno poprvé uvědomila. 

Denně jsem viděla, jak velký globální problém je PLAST. Ano, pokud jste stále ve své komfortní zóně, ráno do práce a večer zpět, o víkendu hurá do přírody (hlavně, kde je to hezké), pak se s problémem plastového znečištění možná nepotkáte (zatím). My tady přeci nešlapeme po plastech a moře je daleko. Problémy jiných zemí se nás vlastně přímo nedotýkají a v Africe, ať si dělají, co chtějí. Ano takhle to řada lidí má a neuvědomuje si, že i my jsme v ohrožení a i nás se tento problém týká teď a tady. A o co hůře, bude se to týkat našich dětí a jejich budoucnosti. To v čem budou žít, je naše práce. Často slýchám názor, že jeden člověk přeci nic nezmůže a začít se musí jinak. Omyl! Právě, že se musí začít od nás jednotlivců. Od každého...jedna kapka v moři možná není nic. Ale ty jednotlivé kapky tvoří oceán. A i jeden člověk může změnit svět. Že ne? Tak tenhle borec to už dokazuje. Je mu teprve dvacet let a zná způsob, jak oceán zbavit plastů. O svém projektu The Ocean Cleanup přednáší po celém světě a sbírá jedno ocenění za druhým. Je jedno kde žijeme, co děláme a kolik vyděláváme. Každý máme možnost přispět k lepší budoucnosti. A tenhle Holanďan se do toho pustil naplno. Už v létě bude jeho gigantický sběrač sbírat plast z oceánů. Snad není už  příliš pozdě. 

Takže začněme u sebe, nebuďme pohodlní. Jde i o přemýšlení nad každodenními činnostmi. Než se rozhodneme pro nějakou rutinní činnost, měli bychom si nejdřív uvědomit, jestli nejde o zaběhlý stereotyp, který není potřeba. Zamysleme se, než si vezmeme igelitový pytlík v obchodě a všímejme si, jakou spotřebu plastů máme každý den, týden, měsíc, rok. Často stačí jen se nad tím zamyslet, jakou plastovou stopu vytváříme. Protože bohužel nestačí jenom recyklovat. Z celého objemu množství plastů, je pouhých 9% zrecyklováno, 12% spáleno a 79% leží na zemi nebo v mořích (zdroj bbc.com). Pojďme společně vytvářet už jen lepší budoucnost a nebuďme bezohlední. Země je totiž jenom jedna. A pokud hledáte inspiraci, jak vlastně začít, doporučuji článek od trojice Anny Lipoldové, Lukáše Vincoura a Tadeáše Kopči 12 každodenních aktivit, kterými můžeš pomoct naší planetě. A více je na Vás. Každý, i malý  krok se počítá.

autor: Klára Haunerová,instagram: @haunerovaklara

23/04

Další příspěvky Ekovýzvy

05/04

Monika Cieslarova

ZW potraviny

ZW potraviny

K životnímu stylu ZW patří i domácí zpracování a výroba potravin. Snažím se nakupovat v bezobalových obchodech a vše co zvládnu vyrobit sama doma, tak do toho se s chutí pustím. Marmelády, pečené čaje, pomazánky. Hrozně ráda nakupuji místní potraviny od farmářů ap. Příroda nabízí neskutečné množství potravin, které lidé uměli kdysi zpracovat a nyní se k tomu zase vrací. Hodně ráda peču domácí chleba. První výtvor před lety se skoro nedal jist, byla to tvrdá ...

celý příspěvek

Zobrazit více