Čaj druidů, po čistých ulicích s chřestem a co dál?

Jakub Caha

Lokální potraviny

Voda z nebe i ze země

Poslední dny zde nejdříve bylo nesmírné horko, ale když jsem se předevčírem hned po probuzení googlu zeptal jaké bude ten den počasí, oznámil mi, že se blíží bouřka. Pousmál jsem se nad tím, a o dvacet minut později, během snídaně, se spustila neskutečná průtrž. Patřím mezi lidi, co mají déšť rádi. Když se nebe uklidnilo, vyrazil jsem na kole pro čerstvou várku lokální zeleniny. Musím říct, vracet se s lokální zeleninou (včetně chřestu!) prázdnou a čerstvě dýchající ulicí byl krásný zážitek. Mám v některých věcech pocit, jako by mi vesmír dával nějakou odměnu.

Další věc co stojí za zmínku, a co rozhodně doporučuji, je vařit si vlastní čaj. Jaro je v plném rozpuku, a já měl v neděli pocit, že bych mohl udělat něco, čím dostanu trochu víc jara i do sebe. Při procházce lesem (odsud je fotka článku) jsem si nasbíral listy ostružin, malin, jahodníku, pampelišek, k tomu sedmikrásky, pampeliškové květy, kopřivy, třešňové listí a květy lípy. Doma jsem vše nechal vařit s vodou ve velkém hrnci a mám čaj na několik dní dopředu. Chutná parádně a přirozeně uklidňuje mysl. Určitě doporučuji! Ještě dodám, že jsem rostliny před vařením neomýval. Spousta listů byla lepkavých, a tato vyvřelá míza stromů je přesně to, co jsem ve svém čaji chtěl. Líbí se mi, že pokud si člověk vždy dělá čaje z rostlin co kolem sebe najde, je mnohem víc v sepětí s přirozeným cyklem času a svou místní přírodou. To je něco co se dnes vytrácí a často je zesměšněno a přisouzeno pouze ezobláznům. Nepřekvapuje mě to, ale trochu mrzí. Stojím oběma nohama pevně na zemi, studuji empirickou vědu a nemám žádné nutkání se přidávat k nějakým dogmatickým sektám, ale přesto ve využití sezónních bylin pozoruji cosi krásného.

Jak dál? Jak víc?

Začínám si uvědomovat, že jak pro mě, tak pro vás, EKOvýzva brzy skončí. Každý z nás si asi opět začneme zjednodušovat život věcmi, které právě této výzvě odporují. Je to v pořádku, ale přijde mi dobré využít tuto chvíli k rozšíření povědomí o více ekologických možnostech, jak si zjednodušovat život a stravování. Jsou to méně výzvy, ale přesto eko.

  • Foodsharing – Je to taková postmoderní mutace prosby sousedek o trochu mouky. Sdílení jídla se dá provádět na tisíc způsobů a snižuje množství jídla, které je potřeba nakoupit a které se vyhodí. V Praze například existuje několik komunitních ledniček na veřejně přístupných místech, kam můžete umístit cokoli co nesníte a vzít si cokoli na co máte chuť. Digitálnější verze probíhá tady u nás v Heidelbergu, vznikla facebooková skupina na foodsharing, kde lidé prostě nabízí a poptávají jídlo a následně se bleskově potkávají kvůli předávání. Tato internetová forma je strašně nenáročná a efektivní. Nechcete u sebe ve městě / čtvrti / domě vytvořit něco podobného?
  • Foodbanky – Tohle slovo má víc významů. Já se s ním seznámil v souvislosti s projektem ZiskOff ( https://sale.451.cz/ziskoff/ ) což je družstvo obyvatel Žižkova, kteří se dlouhodobě domlouvají na nákupu základních potravin přímo od zdroje a ve velkém. Tím se ušetří na obalových materiálech, dopravě, sníží se počet článků řetězce mezi „farmou a talířem“ a zároveň vzniká prostor pro solidárnější distribuci potravin. Například když to nezvládnete s rozpočtem a potřebujete k přežití kilo červené čočky, ale nemáte na něj peníze, pravděpodobně ho dostanete. Není potřeba hned zakládat projekt otevřený pro veřejnost (ale těžké to není!) ale například pouze s přáteli se na podobném druhu samozásobenní je strašně easy se domluvit.
  • Komunitní zahradničení – Kdo má maminku, která si na chalupě za Prahou pěstuje rododendron, afrikány a důsledně pleje bršlici, ať zvedne ruku. (Horečně vymršťuji paži vzhůru.) No a naši západní sousedé nás učí, že zahradničení není jen normalizační kratochvíle fanoušků okrasné flóry na letních chatách, ale i v centrech měst realizovatelný způsob komunálního stravování. Dokonce je to už i poměrně rozšířené, jen v Praze jsou například Prazelenina, Komunitní Zahrada Kuchyňka a Komunitní Zahrada Suchdol. Sám mám ale s komunitními zahradami minimální zkušenosti, tak raději odkážu na lidi, co o tom ví víc než já. Stojí to za přečtení a není vůbec složité se zapojit! http://www.czp.cuni.cz/stuz/besedy/b_1502/Jechova.pdf http://urbanagriculturebasel.ch/wp-content/uploads/2014/01/LADINA-KNAPP_MASTER-Thesis-Urban-Agriculture.pdf
  • KPZ – Pokud chce člověk trvale místní zeleninu, nemusí si ji nutně pěstovat sám nebo spoléhat na klasické distribuční metody. KPZ je způsob jak si tuto produkci obstarat přímo od zemědělců, dlouhodobě, levně a spolehlivě a trochu i komunitně s dalšími lidmi. Ve výsledku dokonce tato možnost šetří i množství práce investované do obstarávání zeleniny. Přitom se vlastně stačí jen zapojit pomocí webové platformy. http://kpzinfo.cz/
  • Food Not Bombs – Ve svém článku o ekologickém dopadu globální logistiky potravin jsem zmiňoval, kolik stravy přijde kvůli řetězcům vniveč a vyhodí se. No a Food Not Bombs využívají právě takto vyřazené potraviny a vaří z nich pravidelně jídlo, které pak zdarma rozdávají. Standardně jde o veganské polévky, guláše, ragů a podobně. Vařit umí a vždy se najíte dobře. V ČR je FnB v šestnácti městech a vždy stačí jen přijít a říct si o porci, lidé tam bávají milí a otevření, celkově je to dobrý nápad a zdroj super nevšedních zážitků, viz: https://food-not-bombs.cz
  • Dumpster diving – Tato metoda využívá neefektivnosti distribučních řetězců podobně jako FnB. O co jde? No, nebudu vám mazat med kolem úst, jde o to vlést do popelnice za supermarketem, která je vyhrazená výhradně pro vyřazené potraviny a „samozásobit se.“ Takto vyřazené potraviny jsou ve většině případů jedlé a naprosto v pořádku. Nechápu to, ale ze zkušenosti vím, že zkaženého jídla je v těch kontejnerech vždy menšina. Já dumpster diving provozoval roky, jeden měsíc jsem dokonce žil výhradně z toho. Jde o to překonat prvotní psychologickou bariéru, a pak už jde všechno jednoduše. Existuje pražská facebooková skupina „Dumpster diving / freegan Praha“ kde se dá najít osvědčená místa poradit se s komunitou, jak začít, či se dohodnout na společném výletě ke „konťáků.“ Ale zdaleka se nejedná jen o Pražskou vymoženost, mám vlastní pozitivní zkušenosti i z Brna a Olomouce a nepochybně jde DD provozovat kdekoli, kde mají supermarkety kontejnery na vyřazené potraviny.

  • Veřejné sady a podobné netušené možnosti – Pozdní kapitalismus se pozná tak, že když lidem řeknete, že by si z toho sadu podel kterého chodí na farmářské trhy, mohli někdy vzít jablko, jsou překvapeni. Míst, kde rostou jedlé potraviny veřejně je strašně moc! Využívejte je, vyhledávejte je a budete ve spoustě věcech zírat, co všechno je na očích a přitom utajené. Věděli jste například, že na pražském Petříně rostou mandle? A pokud jste opravdový homo postmodernicus, aplikace NaOvoce stále ještě funguje a poskytne vám vyčerpávající informace o tom „kam chodit sousedům na jablka.“

Posledním odstavcem jsem se neplánovaně vrátil k tomu, čím jsem tento článek otevřel – k využívání volně rostoucí zeleně. Pořád mi přijde, že to je geniální a nevyužívaný zdroj se spoustou jak ekonomických, tak ekologických a psychologických výhod. Díky, že jste to dočetli až sem. A když už jsem ve článku nakousnul dumpster diving – vždycky mě baví hisorky o tom, co kdo kdy v konťáku našel. Jestli nějaké takové máte, podělte se se mnou v komentářích!

25/04

Další příspěvky Ekovýzvy

22/04

Jarmila Voběrková

Lokální potraviny

Přihlásila jsem se ve svých 53 letech do výzvy, která mě přikazuje jíst pouze regionální potraviny. Musím se přiznat, že je to docela těžký úkol, protože jsme nedlouho před tím ze svého jídelníčku vynechali  na 2 měsíce lepek, cukr, maso a mléčné výrobky. Byla jsem zvyklá jíst hodně zeleniny a ovoce a s tím je v tuto roční dobu docela potíž, protože bych mohla jíst pouze jablka, brambory, zelí a nějakou uskladně...

celý příspěvek

Zobrazit více