Pošli pohled, bude se mi stýskat

Jakub Caha

Lokální potraviny

Kouká to na mě z každého článku na těchto stránkách. Všichni se už potají dětsky těšíme, až zítra porušíme pravidla, která jsme teď měsíc drželi. Já se rovnou přiznám – mám v plánu si v celém balení sójové smetany rozpustit celou jednu vegan čokoládu, neskutečně si užít ten příval theobrominu, cukru a smetanového tuku a hlavně pocitu, že to je něco, co jsem celý měsíc nesměl.

Jak správně mávat odjíždějícímu vlaku

Myslím, že obzvlášť nám v „lokálních potravinách“ teď spousta věcí prostě chybí, a proto se paradoxně jako důsledek EKOvýzvy těšíme na její konec. Bylo by teď jednoduché zapomenout na to, co jsme celý měsíc dělali. Ale protože v hloubi duše vím, že poslední čtyři týdny byly skvělým startem pro využívání regionálních surovin dlouhodobě (nikoli výlučně, ale rozhodně hodně), udělám si takové resumé. Co se povedlo, co ne, co jsem „majestátně pos*al,“ co budu dělat i nadále a co ne. Je to něco jako když se vám na facebooku ukáže takovéto video k šestiletému výročí přátelství.

  • Wilfried Hartmann. Ten zemědělec z mého prvního videa už má moje srdce navždy. Minimálně dokud budu bydlet tady v Heidelbergu, kupovat zeleninu jinde než u něj je pro mě prostě hřích. Ten člověk byl nesmírně vstřícný, lidský, vždycky jsem si u něj našel nějakou lokální novinku kterou jsem si spestřoval život. Ať už mnou neskutečně opěvovaný špargl nebo rukola, která přibyla v posledním týdnu.
  • Placičky. Hele, jíst je každý den je příšerný, to přiznávám rovnou. Ale mít doma vždycky balení regionální mouky jako záložní možnost, abych si placky osmahl, když není co jiného jíst, to je super a určitě to tak ponechám. Na začátku výzvy jsem psal o vytvoření si železné zásoby. Regionální mouka v té mojí nesmí chybět, protože placky.
  • Sója z Číny. Tímto se dostávám do kategorie „co jsem majestátně zkonil.“ Když si jde člověk počtvrté koupit to samé balení sóji (která se pěstuje 50km od něj,) tak už moc nekouká na nápisy na balení. A tak se mi stalo, že jsem si koupil balení sóji sice od stejné firmy, ale z nějakého záhadného důvodu ekologicky pěstované v Číně. To jsem zjistil doma. Tu sóju jsem snědl, protože jsem prostě vnímal jako blbost si jít rychle kupovat jiné balení jen abych tohle snědl později, ale připadal jsem si pokaždé opravdu tupě, když jsem ji jedl.
  • Pivo. Jím vegansky a alkohol nepiju, a navzdory obecnému přesvědčení jen v některých málo momentech mi to přijde jako škoda. Jeden z takových momentů nastal, když jsem si ve společné kuchyni vařil večeři a mí spolubydlící vedle mě baštili klobásky a pili z tupláků pivo. Po chvíli se jeden z nich zamyslel, a trochu provokativně se mě zeptal, jestli si nechci dát s nimi. Jak to pivo, tak ty klobásy, byly lokální produkty. Pivo z místního kláštera a klobásky od místních sedláků. Ve chvíli kdy jsem vařil špenát který neúprosně snižoval svůj objem a smažil svoje 23. placky za tento měsíc, jsem opravdu malinko záviděl.
  • Bramborová kaše. Jedna z věcí do které jsem se neskutečně zamiloval, protože je s ní každé jídlo lepší. Jen uvaříš brambory, rozmačkáš je a zředíš vodou (protože nic jiného veganského není lokální) a přidáš něco na chuť. Medvědí česnek, rukolu, řeřichu, osmahlý pórek či cibulku. Hladí to na jazyku, v žaludku a na duši.
  • Zkažené rande. Dobře, tohle je „clickbait.“ Jde o to, že 100% výlučně lokální stravování vám prostě zamezí jít do jakékoli restaurace. Minulou sobotu jsem musel zamáčknout slzičku, když jsem po veganské demonstraci, která spočívala v tom, že jsme ve třiceti lidech tři hodiny stáli na hlavní třídě bez hnutí a beze slova v řadě na sluníčku, nemohl jít s ostatními na jídlo. Neznám ty lidi, dostal jsem se k tomu náhodou ale padli mi do noty. No, ale EKOvýzva je EKOvýzva, takže žádné bratření se soudruhy a soudružkami ekology nebylo.
  • Drobné radůstky. Tímhle bodem svoje resumé asi zakončím. Spojujícím prvkem všech aspektů mojí EKOvýzvy 2018 byly drobné radosti, které bych bez ní neobjevil. Ať už je to vyklepávání broučků z pampelišek před výrobou pampeliškového medu, sběr rostlin na domácí čaj, čekání na to jak vykyne chleba, nečekané nalezení obrovského pole medvědího česneku v lese, moje velkolepá oslava začátku šparglové sezóny či bylinky, kterými mě postupně překvapoval Wilfried, všechno to jsou malá a prostá ozvláštnění života, která do něj vnáší radost a jedinečnost. Bez EKOvýzvy bych se asi nedostal skoro k ničemu z toho. Takže: díky EKOvýzvo – bude se mi po tobě stýskat.
30/04

Další příspěvky Ekovýzvy

01/04

Veronika Háková

Po dvou letech, kdy jsem byla za eko-exota, se moje tchyně přidala do sekty bojující proti plastu! ...

celý příspěvek

Zobrazit více