Několik dní po a co dál?

Několik dní po konci Ekovýzvy se cítím trochu zmateně. Ještě před měsícem jsem byla všežravec, ale s ochutnáním prvních plátků šunky mi bylo jasný, že chci jíst jen dobrý věci, ale jíst jako vegan? Po několika dnech jsem vyzkoušela jinou šunku – chutnala uměla a moc se nedala jíst. V pátek večer bylo v plánu upéct na ohni špekáčky – ochutnávám – dá se to sníst, o nějakém pochutnání si to není, ale špekáček chutná přirozeněji než šunka. Dnes ráno se probouzím a vůbec se necítím dobře, jako jediný důvod mě napadá ten špekáček, jsem sice mimoto i nevyspalá, jenže to je u mě kvůli Aniččiným rostoucím zoubkům úplně normální. Další na řadě je oběd. Dělám klukům stejky. Maso mi zase chutná podivně, přesně jako před týdnem s kuřetem, radši si opékám tofu.

Další moje téma je mléko, myslím že kvůli vynechání mléka mi bylo lépe. Ale těšila jsem se na palačinky z mléka. Jo byly dobrý. Jestli Jarolímkovi nepošlou krávy na jatka, kvůli výkupním cenám mléka, budu si od nich nějaký ten litr týdně zase znovu brát.

Dřív jsem často jedla sýr, ten mi ze začátku Ekovýzvy hodně chyběl. Teď jsem zatím ochutnala mozzarellu a nějaký dlouho zrající horský sýr, jako fajn, ale ... je to jenom momentální pocit, nebo mi sýry předtím chutnaly jinak?

Vajíčka, jedno jsem dala do palačinek, další do nějaký buchty, pak jsem ochutnala vajíčko v nějaké zelenině. Jako jo, ale nechybělo mi. Jsem ráda, že máme tich pár slepic a blízko chovatele, co mu běhaj slípky v ohradě.

Nevim, jak mám jíst dál. Jíst něco co mi nesvědčí, to tedy nechci. Jíst jako vegan … nejsem vegan, nejsem ani vegetarián. Potřebuji si zvolit nějakou svoji cestu, která mi bude vyhovovat a zatím nevím, co to bude. Vím že chci jíst zdravě a vím, že ty veganský recepty mi vyhovovaly. No, uvidíme, fakt nevim, co se z toho vyvine. A taky vlastně sama o sobě ani nevim, jakej mam postoj vůči zvířatům, což nevyhodnocuji jako příliš dobré. Vim, že sama nezabiju ani slepici, kuchat ryby je mi odporný, při pomáhání na zabijačkách jsem třeba vnitřnosti moc nedávala, nebo ty vajíčka s prasečím mozečkem … . Nelíbí se mi velkochovy, jatka, ale doteď jsem maso tak 2x týdně jedla, ne to bio, ale nejčastějc ze supáče. No a teď jsem smutnila pro ztracenýho psa, že. Zrovna psy maj u nás štěstí, že jsou považovaný za mazlíčky, ne jako třeba v Indii a jak to maj psi vlastně v Číně? No nic, jdu něco dělat a třeba u toho vymyslim, jak chci vlastně dál jíst, když se koukam třeba na jehňata, fakt bych je asi nechtěla na talíř.

05/05

Další příspěvky Ekovýzvy

27/03

Martina Jelinek

Bez masa ano či ne?

přiznám se, že o tom žít bez masa jsem přemýšlela ve svém životě dost často. Jenže....jenže jak vařit co vařit a vůbec. Vždycky zůstalo jen u kdyby a nic víc. Až minulý rok začal mít můj muž zdravotní problémy - diagnóza dna. A bylo vyřešeno. Najednou to šlo. My kteří jedli máslo nejmíň třikrát v týdnu jsme maso dokázali skoro úplně vyloučit z našeho jídelníčku. Žádné vařené nebo pečené ...

celý příspěvek

Zobrazit více