Zahrádka

Andreja Zevsi

Výzva Méně je více

Letos poprvé jsem šéf na téhle zahrádce. Ne že by se na stejném místě zelenina nepěstovala už několik desítek let. Ale teď tu můžu řádit já a dělat věci jinak. A tak tu zahradničím a učím se. Učím se mulčovat, učím se pěstovat v polykultuře a bez rýpání.

Ne že bych tohle nedělala i bez ekovýzvy, ale myslím si, že zahrádka sem patří.

Zatím se zbouchaly rámečky z jasanu a ze starých tyčí. Tyčky z lískových větví čekají na rajčata, hrášky a další zeleniny co se budou chtít opřít. Zatím se tu zdělaly tři káry koňskýho hnoje, dvě káry kompostu, několik koleček štěpky, hromada sena (ano, v některých záhoncích je starý seno z půdy, nikoli sláma ...), kára jemných shnilých pylin z katru, několik koleček pylin na pěšinky, dva 50l pytle dřevěného uhlí. Nemám slámu a nemám chuť ji někde kupovat a tak doufám, že jako mulč mi poslouží mladá tráva ze zahrady. Což pro mě dnes znamenalo poprvé vytáhnout starou kosu po babičce a pustit se do kosení, ehm ... prý trénink dělá mistry. No, takže jsem zalité záhonky pocukrovala vrstvičkou trávy a počkám až uschne a přijde další kolo (fotky jsou asi o dva dny starší).

Mám za sebou i první nezdary. Pěkně podle plánu jsem se pustila do založení horkého ryhlokompostu a svědomitě, nejdřív po čtyřech dnech a pozdějc po dvou dnech přehazovala. Jenže s příchodem vleklé chřipky, která si nás doma postupně vychutnávala, šel kompost stranou a dneska jsem roznesla tu, asi na čtvrtinu zmenšenou hromádku ke keřům na záhon, co čeká na dýně (kvůli semenám ze sena jsem si netroufla použít to i jinam).

Určitě jsem chtěla pěstovat lufu. Když jsem naposled hledala houbičky z lufy, byly vyprodané. Ale stejně tak i semínka. Našla jsem jeden shop s rozumným poštovným a několik dní po objednání vyděšeně zjistila, že za mnou jedou až z číny ... a za trest pak ještě neklíčili, takže lufu zase nemám :(

Brzy na jaře jsem zasela sibiřské žito od Holzera, pěkně společně s kořenovou zeleninou, prý se tomu společně daří. Jenže tenhle záhonek se líbil i ptákům a teď doufám, že ta tráva co kouká z hlíny nejni pejr, ale zbytky toho žita. Nechápu, že mě včas nenapadlo zatarasit ptákům přístup větvema, ještě když jich za domem čeká na štěpkovač celkem velká hormada.

No v tý nový knížce od toho chlapa co svobodně slaví jaro se píše, že asi tak první tři roky nemáme nic očekávat, nýbrž pozorovat. Tak pozoruju. Pozoruju krtka, ropuchu, vosičky, čmeláky, mravence, děti, pozoruju jak co roste a neroste. A celý mě to těší. A nejvíc mě těší synkovo vyzvídání. Tak mi držte palce, ať mi to nějak funguje, ať nám tu taky nějak zaprší. Ať se naučim pěstovat v mulči. Ať mi někdo pomůže s IBC konťákem a ať se tu vypěstuje leccos čerstvýho k jídlu a něco na uskladnění a něco na rozdávání a společnou radost u jídla.

Zobrazit profil autora

Komentáře

Další příspěvky výzvy Méně je více

Jsou skoro stejne. Dve nadobky prede mnou na stole. Je mezi nimi asi jediny rozdil, a to ze nadobku na pravo jsem naplnila vlastnim obsahem. Staci si pouze koupit vazelinu (ja ji doma mam uz asi 3 roky urcite) a rozehrat ji v misce. Potom to uz pouze naleju do nadobky (mam sklenenou, a mimochodem byla i levnejsi nez plastova), a zmrazit. Vlastni jeleni luj je na svete. Vydrzi dlouho a prnize ktere jste dali za vazelinu se vyuziji vic nez penize za jeleni luj. A proc? Z  vazeliny jde totiz vyrobit o dost vic veci.

Zobrazit více