Narozeniny, hračky a domácnost

Andreja Zevsi

Výzva Méně je více

Během dubna oslavily obě moje děti narozeniny. Jak se vlastně dají udělat opravdu minimalistické narozeninové oslavy pro děti?

Dvakrát jsem upekla dort, vymyslela fajn výlet, který se ale kvůli okolnostem nekonal :( a který tedy bude někdy brzy. A tím narozeninový  minimalismus končí. Ačkoli jsem synkovi  hrajícímu si na doktora vymyslela funkční stetoskop jako smysluplný dárek, byl samozřejmě obalený plastem, stejně jako dřevěná vkládačka s krtkem pro dcerku. Velký funkční hasičský auto od tatínkataky nebylo právě ze dřeva, stejně jako věci na písek pro malou dcerku. Čím širší rodina se k narozeninám přidala, tím nesmyslnější  věci se u nás doma ocitly. Ale mělo to i svůj pozitivní  vývoj. Po babiččině laciném lékařském kufříku plném  podivných věcí, přišly při druhé narozeninové oslavěna řadu několikery krásný šatičky ze sekáče pro malou parádnici. Děda pro změnu ztratil plastový dárek pro dcerku, takže se v naší domácnosti zatím ocitla „jen“ sada bagrů, náklaďáků a značek ze špatně vylisovaného plastu a taky další sada dětského nádobí – z plastu. A další bublifuky (zčínám je nesnášet, existují přece náhradní náplně).

Moc nevim, jak toudělat líp. Můžu sama za sebe pořizovat smysluplné hračky, třeba i z druhý ruky, kvalitnější a z rozumnýho materiálu. Ale širší rodinu asi nepřesvědčím, tradičně převládá názor,čím víc, tím líp.

A děti si umí hrát se vším. I s plastovou podivuhodností, která není vyrobená tak,aby něco vydržela a u které ani nepoznáte, cožeto má být (viz obsah levného lékařského kufříku). Takže navrhuji, aby  sevýrobci nesmyslů vybodli na lisování divnejch věcí, někde posbírali zajímavě zkroucený klacíky a prodávali je se stejně vtíravou reklamou. Syn si s takovým klacíkem vydrží hrát, třeba na  sekačku, hodně dlouho a umíte si představit jakou hromadu odpadu by to ušetřilo? Byla by docela sranda oslovit s tímto návrhem výrobce/distributory špatných hraček, nebo i hračkárny :D

Děti mívají hraček hodně, stejně jako my věcí. A ne všechno používáme a co opravdu potřebujem si asi ani neuvědomujeme. Na začátku EKOvýzvy jsem spíš přemýšlela, co je pro mě vlastně ten minimalismus, jestli bych tak uměla žít já i s rodinou. Dost mě zaujalo  třeba  to jak žije Bea  A ano, domácnost jde posunout úplně někam jinam. Je třeba jen se zbavit zastaralých zvyků, trochu svěžího vánku domů,nelpět na nedůležitýh věcech a nějaké přemýšlení k tomu.

Na hračky jsem teď dětem nesahala, zkusím jim to časem nějak podat, až se to sama naučím. Na konci EKOvýzvy jsem začala u sebe a nemyslela si, že budu překvapená. Ale včera jsem na hromadu mimo skříně dala překvapivě  hodně věcí. Ve skříních zůstalo jen to, co fakt používáme a potřebujem. V šatní skříni mám najednou místo, vypadá to příjemně. Zatím jsem/jsme nestihla přebrat všechny moje/naše věci, ale hodlám to udělat. S něčím z vytříděné hromady mámkonkrétní plán, s něčím moc nevím, chci se toho nějak smysluplně  zbavit. Možností je hodně. Zvláštním paradoxem dnešní doby je, že je snažší si věci pořídit, než se jich smysluplně zbavit. Je mi sympatický, že ve dvou blízkých malých městech se objevily podniky, kam můžu přebytečné věci donést a za symbolickou cenu si případně odnést něco jinýho. Tam část mých věcí odnesu.

A s tím tříděnímjsem zjistila, že mám přes dvě stě knih, ale opravdu důležitýchje jich pro mě konkrétních devět. Vybalila jsem dečky, které vmládí vyšívala moje devadesátiletá babička – muj poklad navždy. Háčkované ubrusy jsem naopak nabídla tetě, která  je ovšem odmítla a ve mně se objevily pochyby, jestli nedělám chybu, jenže ta skříň bez blbostí je lákavější – ubrusy nepoužívám - nepotřebuju - nechci. Objevila jsem, že porcelán po babičce, co se k nám do domu nějak dostal z pohraničí po válce, kterej je sice krásnej a koukal tu na mě z vitrínky, opravdu nechci, přestože mi babičku hodně připomínal – nastěhovala jsem ho  tátovi, byl rád. A rád byl taky, když jsem mu donesla moje starý klávesy, na který ale dlouho nehraju (s dětma  používám takové skladné a ne snadno rozbitelné), zato on na ně  začal s radostí drnkat  Hej slovane. Během dubna mi odešla moje stará digitánízrcadlovka, jenže tenhle koníček fakt nechci rušit, chyběl by mi. Zatím nejsem u konce, tohle je dost vnitřní proces, o hodnotách. Možná nejde přehoupnout se k minimalismu náhle. Asi  nejsem právě úplně minimalista. Nějaké zvyky už mám, ale určitě vím, že knih budu mít vždycky hodně, že budu mít různá výtvarná udělátka, co nějaký ten prostor zabíraj a přestože malířský stojan skoro nepoužívám, nechám si ho. Že ty povlaky  na  polštáře,který nepoužívám pro jejich rozměr, zůstanou na půdě, dokud z nich něco neušiju, třeba sáčky, nebo jinej polštář.

Tak asi tak, trocha poznávání a sebepoznávání.

Dík EKOvýzvo,

tož zase za rok.

Zobrazit profil autora

Komentáře

Další příspěvky výzvy Méně je více

Já a minimalismus

Ještě asi hodinu před přihlášením se do Ekovýzvy jsem nevěděla, že letoszvolím minimalismus. Na tohle téma jsem si kdysi cosi četla, zaúčelem udělat si přehled ve věcech. Teď zjišťuju, žek minimalismu mi pomohly předchozí Ekovýzvy. Peru v mýdlovýchslupkách, na hodě věcí doma používám věci od Tierra Verde.Kosmetiku…

Zobrazit více