Deset odpovědí na nejčastější dotazy

Koalice proti palmovému oleji

Výzva Bez palmového oleje

1. Je tuzemský potravinový průmysl spoluodpovědný za likvidaci pralesů?

Ano. Dle dat USDA se téměř 75 % světové produkce palmového oleje využívá v potravinářském průmyslu a zhruba 25 % jde do biopaliv. Na úrovni EU do biopaliv míří téměř polovina dovezeného palmového oleje. Dle studie IISD v roce 2012 to samé platí pro ČR. Ačkoli procento podílu biopaliv za posledních deset let razantně vzrostlo, absolutní množství dovezeného palmového oleje do potravin je stále vyšší. Neustálý nárůst poptávky po palmovém oleji za poslední tři desetiletí je příčinou rozsáhlé destrukce pralesů, ke které dochází nejčastěji jejich vypalováním. Ničení tropických lesů následně vede ke ztrátě přírodní rozmanitosti a celosvětově výrazně přispívá ke změnám klimatu. Je odhadováno, že Indonésie v průběhu tří týdnů vyprodukovala vlivem vypalování více emisí než Německo za celý rok nebo USA za stejnou dobu. Plantáže na nových lokalitách přitom nevznikají pouze z důvodu zvyšující se poptávky po palmovém oleji, ale také kvůli vyčerpání půdy na starých plantážích. Vzhledem k poškození půdy a vodních zdrojů je obtížné až nemožné založit novou plantáž na stávající lokalitě.

2. Je řešením situace sáhnout po certifikovaném palmovém oleji?

Zčásti ano, ale s rozmyslem. Evropská unie je třetím největším odběratelem palmového oleje na světě. Přitom certifikovaného oleje, který by měl garantovat, že plantáže nevznikly na úkor deštných lesů, se zatím bohužel dováží jen malé množství. Přičemž ne u všech typů certifikací se jedná o skutečně šetrný palmový olej z dohledatelné plantáže. Navíc v zemích produkce palmového oleje často bují vysoká korupce a nedodržování pravidel pro šetrné pěstování doprovázené porušováním lidských práv. Proto Koalice upřednostňuje jako nejdůležitější a stěžejní aspekt zejména omezení spotřeby olejů a tuků, následované nahrazením palmového oleje ideálně oleji evropského původu a teprve tam, kde (zatím) nelze palmový olej nahradit, sáhnout po certifikovaném palmovém oleji. Rovněž se ukazuje, že nasytit celosvětový trh skutečně šetrným palmovým olejem dosud nelze, neb ho není, a logicky ani nemůže být, při současné obrovské poptávce dostatek. Skutečně šetrný palmový olej lze produkovat pro lokální využití v místě jeho vzniku, případně při uvědomělé spotřebě.

3. Je palmový olej nejekologičtější olejninou, protože na jednotku plochy produkuje nejvyšší výnosy?

Ne. Nelze srovnávat častými dešti vyluhovanou, na živiny chudou půdu deštných lesů, která mimořádně rychle (během několika let, maximálně desetiletí) podléhá degradaci a erozi, se zemědělskou půdou mírného pásu, která při správném způsobu obhospodařování může poskytovat úrodu tisíce let. Dále, zatímco tropické deštné pralesy představují jen 6% zemského povrchu, žije zde polovina všech druhů živočichů a rostlin. Jeden hektar tropického deštného pralesa je tak biologicky daleko cennější než jeden hektar lesa mírného pásu. Jediným opravdu ekologickým a trvale udržitelným využitím palmy olejné se jeví její pěstování v malém měřítku pro potřebu lokálního využití, jak ho známe např. z některých oblastí v Africe. Průmyslový (plantážní) způsob pěstování je s lokálním zcela nesrovnatelný a jeho negativní dopady na přírodu, půdy, vodu i místní komunity byly mnohokrát prokázány. Krátkodobější vysoké hektarové výnosy palmy olejné neznamenají, že bude osázeno méně ploch, spíše naopak. To ostatně vyplývá z cílů na další rozšíření produkce palmového oleje o miliony hektarů. Efektivita výroby palmového oleje přináší obrovské zisky, které dále motivují rozvoj tohoto byznysu, ze kterého si (ovšem pouze zdánlivě) každý vezme svůj podíl na úkor přírodního bohatství, biodiverzity a budoucnosti.

4. Pomáhá palmový olej překonávat chudobu v rozvojových zemích?

Ano pro „vyvolené”, ne pro ostatní. Rozvoj produkce a obchodu s palmovým olejem souvisí nejen s růstem národního HDP, jak se často zdůrazňuje, ale také s růstem sociálních nerovností a zhoršováním postavení žen v Indonésii. Pro nejchudší obyvatele rozvojových zemí často představuje průmyslová produkce palmového oleje spíše novodobé otroctví a ztrátu někdejší soběstačnosti v podobě pěstování vlastních potravin (rýže, maniok, lilek, různé ovoce) a rybolovu. Dle zprávy Finnwatch patří k problémům pěstování palmového oleje i výrobců certifikovaných RSPO nedodržování lidských práv ve vztahu k zaměstnancům a praktiky moderního otrokářství nebo vyhýbání se placení daní. V Indonésii je podle odhadů Mezinárodní organizace práce v zemědělství zaměstnáno 1,5 milionu dětí. Nadnárodní korporace připravily lokální komunity o půdu, kterou po generace využívaly k pěstování místních zemědělských plodin, čímž významně ohrožují potravinovou bezpečnost dotčených zemí. Navíc na místní obyvatele dopadají další negativa, např. zdravotní potíže způsobené agresivními pesticidy užívanými na plantážích, pokles množství zdrojů vody, chemické znečištění vody a jím způsobené (kromě přímo souvisejících zdravotních komplikací) zhroucení rybolovu, sesuvy půdy a záplavy, úmorná vedra v odlesněné krajině, vyšší riziko rozsáhlých požárů. Zároveň je ale trpkou pravdou, že zejména vysoce postavení úředníci a politici v zemích s vysokou mírou korupce (Indonésie, Malajsie) si díky průmyslové produkci palmového oleje pomohli k ziskům, o kterých se průměrnému Evropanovi může jenom zdát.

5. Jsou palmové plantáže jedinou cestou ekonomického a sociálního rozvoje v tropických oblastech?

Ne, zejména ne udržitelného rozvoje. Lidé v rozvojových zemích mají stejně jako my právo na kvalitní zdravotnictví, školství i možnosti vlastní obživy. Je však zcela klíčové podporovat ty způsoby rozvoje společnosti, které v budoucnu nepřinesou místním lidem více problémů než užitku a nezpůsobují obrovské negativní sociální a environmentální externality, které se projevují nejen okamžitě, ale hlavně v dlouhodobém horizontu. Mezi negativní dopady patří nevratné zničení půdy, ztráta a zamoření vody chemikáliemi a vykořenění místních komunit včetně rozvrácení jejich lokálních ekonomik i zničení stávajícího i budoucího cestovního ruchu. Studie nositelky Nobelovy ceny za ekonomii Elinor Ostromové ukazují, že pro rozvoj a zajištění důstojného života i pro udržitelné zajištění regionálního rozvoje a důstojného života je důležité zapojení místních obyvatel do rozvojových programů. Především při správě společných statků (mezi něž patří i ekosystémy) je lidová samospráva většinou efektivnější a udržitelnější než privatizace nebo centralistické zásahy státu.

6. Je palmový olej opravdu nezdravý?

V nadbytku ano. Ačkoli jsou tuky nesmírně důležitou součástí naší potravy, problém dnes spočívá hlavně v jejich nadměrné konzumaci. Palmový olej obsahuje vysoké procento nasycených mastných kyselin a toto procento je srovnatelné např. s vepřovým sádlem nebo jinými živočišnými tuky. Palmový a zejména palmojádrový olej patří mezi nejméně vhodné rostlinné oleje, srovnatelný je z obecně rozšířených pouze olej kokosový. Přestože byl palmový olej donedávna doporučován jako zdravější alternativa ztužených rostlinných tuků, které obsahují škodlivé transmastné kyseliny, v současné době už existují modernější metody ztužování rostlinných olejů, při kterých transmastné kyseliny nevznikají (stoprocentní hydrogenace a následné mísení stoprocentně ztuženého tuku s původním neztuženým olejem ve vhodném poměru). Není pravda, že jednostranná konzumace palmového oleje není škodlivá. Například studie z American Journal of Clinical Nutrition z června 2014, která shrnovala výsledky mnoha dílčích studií, ukázala, že strava s obsahem palmového oleje způsobila ve srovnání se stejným množstvím jiných rostlinných olejů zvýšení ukazatelů, které jsou spojeny s vyšším rizikem chorob, jako je vysoký krevní tlak, infarkt myokardu či mozková mrtvice. Obzvláště děti jsou zranitelné vzhledem k jejich nízké hmotnosti a množství v jakém se palmový olej v potravinách vyskytuje (navíc často v kombinaci s vysokou dávkou glukózo-fruktózového sirupu a dalších zdraví příliš neprospívajících přídatných látek).

7. Je možné palmový olej v potravinách nahradit?

Ano. Palmový olej lze v potravinářských výrobcích nahradit jinými oleji, a to ve většině případů dokonce oleji evropského původu. Mezi nejzákladnější potraviny patří např. běžné pečivo, kde je možná okamžitá náhrada za zdravější druhy olejů bez vzniku technologických komplikací. To samé platí pro studenou kuchyni nebo smažení, které je však vhodné obecně snížit ze zdravotních důvodů. Řadě firmem se již vyplácí opustit „známé vody” zaběhnutých technologií s nejlevnějším olejem na světě a začít vyvíjet nové receptury s nižší ekologickou stopou. Ani ztužování již dnes není problém, neb u tzv. plného ztužení nevznikají transmastné kyseliny (viz výše).

8. Lze nahradit palmový olej i tam, kde zajišťuje funkci tzv. strukturního tuku?

Ano. Tam, kde palmový olej plní funkci tzv. strukturního tuku (především margaríny, čokoládové polevy, náplně), jej můžeme nahradit např. tuzemským (nejlépe bio) máslem nebo zatím častěji jinými exotickými oleji (bambuckým a kakaovým máslem nebo kokosovým olejem aj.). Donedávna jsme z vyjádření firem mohli slyšet, že palmový olej (např. v sušenkách nebo cukrárenských výrobcích) „nejde” ničím vhodným nahradit. Některé tuzemské firmy (např. Biopekárna Zemanka), nebo potravinářské školy (např. SPŠ, SOŠ a SOU Nové Město nad Metují) však už dokázaly, že problém je spíše v tom, že se „nechce”. Díky tomu, že vyvinuly nové technologie, se už totiž oba výše uvedené subjekty dokázaly od palmového oleje zcela odprostit a dnes z toho profitují (SOU v Novém Městě od té doby nedokáže uspokojit poptávku po „bezpalmových” cukrářských výrobcích). Sice dočasným, ale pořád ještě přijatelným řešením, je také snížení množství palmového oleje jeho kombinováním s jinými tuky (viz výše) do doby, kdy se technologické problémy podaří zcela vyřešit (např. některé margaríny). Zde je ale nezbytné pečlivě dohlédnout na to, aby palmový olej pocházel ze skutečně udržitelných zdrojů, kterými se v současnosti nejvíce blíží plantáže s certifikátem biokvality pod záštitou EU nebo s certifikátem RSPO CSPO Segregated s určením místa původu ke konkrétní plantáži.

9. Je palmový olej problém, který dokáží Češi nějak ovlivnit?

Ano. Na počátku každé změny k lepšímu stojí jednotlivec, který dokáže rozpoznat, konkretizovat a sdílet s ostatními daný problém. Okamžik uvědomění si problému je přitom zcela zásadní, neboť je nadějí na záchranu. Proměnou v činy vedoucí k nápravě dostává naděje hrubší obrysy. Naopak apatie a lhostejnost každou naději účinně zabíjí a bohužel právě k apatii a lhostejnosti je vychovávána současná masová konzumní veřejnost. Tento stav je však neudržitelný. Jsme přesvědčeni o tom, že nešetrná produkce palmového oleje má zcela zásadní negativní vliv nejen na přírodu a obyvatele tropických oblastí, ale i na klima u nás doma. A tím myslíme jak vliv na naše počasí v důsledku klimatické změny, tak změny v politice či v spotřebitelském chování. Založení Roundtable on Sustainable Palm Oil’ (RSPO), které má být zárukou udržitelné produkce palmového oleje a poskytovat zákazníkům pocit, že se nepodílí na ekologické katastrofě, bylo ostatně reakcí na spotřebitelskou kampaň. Země, jako je Indonésie, dnes konečně zavádějí první striktní opatření omezující produkci palmového oleje. Indonéský prezident Joko Widodo například v roce 2016 vydal moratorium na udělování nových licencí pro zakládání plantáží olejných palem. Ačkoli bylo toto opatření zavedeno v bezprostřední reakci na katastrofální požáry z roku 2015, pravděpodobně by k tomu nedošlo, pokud by proti palmovému oleji nevystupovala indonéská i celosvětová veřejnost. Ke katastrofálním požárům v Indonésii došlo už potřetí, podíl viny plantáží olejné palmy byl vysoký i v předchozích dvou případech (80. a 90. léta), ale žádná opatření proti dalšímu šíření plantáží olejné palmy podniknuta nebyla, protože tu chyběl tlak veřejnosti. Česká republika je dnes spolu s Francií, Austrálií, Holandskem nebo Velkou Británií v čele celosvětové snahy o omezení negativních dopadů palmového oleje na naši planetu. Dle výzkumu Českého rozhlasu se dnes palmovému oleji vyhýbá již každý třetí Čech, tudíž v tomto směru patříme opravdu mezi „antipalmářskou velmoc”. Navíc po vzoru Francie někteří naši politici napříč politickým spektrem připravují zdanění palmového oleje, který nebyl získán udržitelnějším způsobem. To může zcela zásadně ovlivnit nynější přimíchávání nejnešetrněji získávaného palmového oleje do biopaliv a zároveň zajistit ekonomicky i ekologicky udržitelný stav, kdy jsou domácí oleje využívány lokálně – tedy v místě jejich vzniku bez nutnosti transportu přes půl planety.

10. Je používání palmového oleje v biopalivech problém?

Ano. Koalice proti palmovému oleji usiluje o změnu i v oblasti agropaliv, kde se prokázalo, že biopaliva vyráběná ze zemědělských komodit nejsou opatřením šetrným ani k přírodě, ani k lidem. Ve skutečnosti nedochází ke snížení emisí, ale dochází ke zvýšení chudoby v důsledku zvyšování cen za základní potraviny aj. Těchto faktů si začíná být vědomá i Evropská unie, která mění svou politiku, i technologický vývoj postupně směřuje k novým variantám. Světové ekologické nevládní organizace před bioopalivy z palmového oleje varovaly už před 14 lety (a např. tuzemské Hnutí DUHA už před 11 lety) a upozorňovaly, že je to z environmentálního pohledu nesmysl. Jednalo se totiž o projekt nezávislosti státu na dovozu ropy, se kterým začala Brazílie, pak se přidaly USA a nakonec, po několika desetiletích, také evropské země. Environmentální důvody v tom nehrály roli.

Zobrazit profil ambasadora

Další příspěvky výzvy Bez palmového oleje

Několik hodin do startu

Zdravím Ze začátku vám chci moc poděkovat za podporu a sdílení společného nadšení pro záchranu přírody. Sice ještě EKOvýzva nevypukla, ale když jsem na sociálních sítích zmínila tuto výzvu, překvapil mě počet lidí, které zaujalo mé angažování. Pravdou je, že ne všichni ze zájemců se přidali přímo sem…

Zobrazit více