Krádež cizí myšlenky

Dobře, dobře, napíšu to…

Máte taky takový kamarády, co vás popostrkujou k něčemu, co víte, že je zajímavá a důležitá myšlenka, ale nebyla vaše, a tak už z principu ji nechcete vydávat za svoji? Já teda jo a pěkně mě tohle nenápadný popostrkování štve, ale ekovýzva se blíží ke konci a mám pocit, že by to tu mělo „zaznít“

O co jde… No, jednou se takhle bavíme, jak mi ta ekovýzva letos pěkně šlape a povídám o tom, že chci zajet nakoupit a na to kamarádka říká : “ a jestlipak ty rajčata budeš kupovat lokální?“ … pauza, můj údiv, co to sem tahá… : „No protože jestli ne, tak tvoje šetrný cestování pozbývá významu, sice na kole, ale jedeš s rajčatama, paprikama, banánama, který urazily tisíce kilometrů kamionem, letadlem, či kdoví čím ještě…“

Chvilu pauza, moje nasrání :“ Tak já tady málem vypustím duši, abych odlehčila naší planetě a nemůžu si koupit, co chcu?!?! Já mám jinou výzvu, to si vem ty a napiš si to sama, holčičko!“

Tož ale moje svědomí mě nenechalo v klidu. Prostě se ty výzvy prolínají a nemůžu se alibisticky vozit na kole s rajčatama z Maroka, paprikama z Bangladéše a banánama kdoví odkud, stavovat se cestou na pivo do jednorázovýho kelímku, aniž bych si neuvědomila, že to trochu postrádá význam!

Co vy na to?

Sdílet