Mýty, tradice, hypotézy #3

Ke všem těm rozhovorům přistupuju formou „děkujeme že kouříte“. Je to název filmu „thank you for smoking“, je skvělej, určitě se na něj podívejte. Je tam borec, který propaguje kouření a v jedné scéně říká: „při argumentaci není důležité ukázat všem, že máš pravdu, ale ukázat všem, že tvůj oponent ji nemá“ (nebo tak nějak). Viz článek #1 o těch bílkovinách. Když se kohokoli zeptáte kolik těch bílkovin teda má sníst, tak ho to úplně vypne. Prostě neví. A v tu chvíli vím, že se mi podařilo mu ukázat, že nemá pravdu. Že ta pravda je možná jinde. Vždy doufám, že někomu dám alespoň broučka do hlavy. Zasadím semínko. Snad.

Lidské ego, je velký protivník v komunikaci ohledně veganství. A vůbec v čemkoli vlastně. V tomto případě není ochotno přijmout fakt, že maso není pro nás. Proč to není schopné přijmout? Protože by se člověk musel něčeho vzdát. A to ego nemá rádo. Ego chce vždy víc! „Přestat jíst maso, protože zachráním zvířata? Ani náhodou. Přestat jíst maso, protože zachráním planetu? Ani náhodou. Přestat jíst maso, protože mi našli rakovinu tlustého střeva? Ano, maso je špatné, musím se zachránit.“ Sobecké ego. Tak to prostě je. Je to smutné, ale je to tak. Naštěstí se s tím dá bojovat. Ale je třeba se nevymlouvat na pralidi, tradice, stupidní hypotézy pustého ostrova a nesrovnávat se se zvířaty masožravci.

Lidské ego se nechce vzdát masa, protože kdyby se mohlo vzdát masa, znamená to, že člověk není masožravec ani všežravec. Člověk je býložravec. Bolí vás to číst? V pořádku. Vůbec mi nevěřte. Nemusím mít pravdu. Ale na druhou stranu. Každý masožravý tvor má své tělo vybaveno nástroji na zabití kořisti, rozkousání kůže, kostí a tak dál. Ty naše perličky a nehtíky? Je to jako kopat jámu čajovou lžičkou. Au. Každý masožravec má predátorský instinkt. Všechny smysl jsou přizpůsobeny k lovu. A my? Každý si doma může udělat experiment – malému dítěti dejte do postýlky králíčka a mrkev. Pokud si bude hrát s mrkví a toho králíka rozsápe a sní – můžete ho krmit masem. Pokud ne, pardon, je to důkaz, že člověk má nula predátorských instinktů.

Když zvíře jí zvíře, sní ho včetně všeho. Když člověk jí zvíře, jí pouze svaly. Proč my nejíme ledviny, mozek, oči, uši, nos. Hm? Proč doktoři mluví o vyvážené stravě, ale neříkají nic o tom, že by prasečí mozek byl to nejlepší pro naše tělo? Nepřijde vám to nějaké moc podezřelé? Že se mluví o vyvážené stravě, ale pro nás čechy to znamená vepřové, jehněčí, telecí, kuřecí, pstruh, štika atd. Proč tam není pes, kočka, tarantule, netopýři, modrá velryba, mořské řasy? Opravdu vám to nepřijde ani trochu podezřelé, že doktoři propagují právě to maso, které u nás žije? A neříkejte mi, že jim jde o lokální potraviny, nebo se počůrám smíchy.

Další myšlenkou je ta pomyslná čára. Co se jí a co už je nechutné. Kdo dělá ty hranice kolem psa a kočky? Indové mají krávy za posvátné, my je tady vraždíme bez toho, aniž by se na nás vylil hněv bohů, takže asi až tak posvátné nejsou. Kočky a psi s námi sdílejí domov jako právoplatní členové rodiny, ale v číně jsou v jídelním lístku jako by se nechumelilo, ale to nám přijde nechutné. Proč? Jsou to všechno ty tradice, které do nás od malička hustí masový a mléčný průmysl. Máme mele maso. Tam to začíná. Když to dělá máma, tak to přece musí být správně, protože maminka vždy ví.

Moje teta říká, že na koronavirus se pravděpodobně najde lék, ale na sucho nám nikdo lék nedá. Ale její ohromné ego už není schopno pochopit, že ta zvířata někde musí být, někde se musí pěstovat ta sója, proto se kácí pralesy, proto mizí diverzita půdy, půda není schopna zadržovat vodu = skvěle to Greenpeace shrnuli v posledním dopise, který jsem dostal poštou a zároveň si to můžete vygooglit, tak to tu nebudu rozepisovat. Lidé často dávají tu vinu jinam. oni přece nejsou ti špatní. Zbavují se odpovědnosti za své činy. A to je smutné. Možná bychom děti ve školce neměli učit „máme mele maso“ ale „každý je odpovědný za své činy“.

Věděli jste, že 96% veškeré vypěstované sóji je krmivo pro zvířata, které pěstujeme pro maso? Ano, píšu, že zvířata „pěstujeme“, protože to není chov. Chováme děti. Chováme si je v obětí na hrudi. S láskou. Chov nemá nic společného s tím, co děláme zvířatům. Máme možnost nakrmit všechny lidi na planetě a ještě více. To znamená, že máme možnost vymítit hlad. Ale my to jídlo dáváme zvířatům. Ta pak zabijeme a prodáváme jejich maso. Maso, které si chudí lidé nemohou koupit. Ti lidé, kterým krademe půdu a kácíme lesy, abychom tam mohli pěstovat krmivo…

Když se na to podívám z velké dálky vidím jakousi posloupnost a opakování událostí. Vysvětlím. Na počátku bylo ego. Ego si myslí, že je nadřazené. Běloši si mysleli… pardon, věřili, že jsou nadřazení Afroameričanům. Pak se stane něco, co jde proti přírodi i proti pocitu v našem srdci. Začíná otroctví. Po cca 400 letech už to všechny přestane bavit a celosvětově se bojuje proti otroctví neboli boj za práva afroameričanů, ať mají stejná práva jako běloši. Pak se to povede. Ego je poraženo. Ale ne na dlouho. Pořád jsou tu ženy, které v dávných letech jsou „neschopné mluvit do politiky, mají jen vařit a rodit děti“. Mužské ego si myslí, že je nadřazené ženám. Následuje boj za práva žen. Ego je poraženo. Ale ne na dlouho. Pořád jsou tu lidé, kteří miluji lidi stejného pohlaví. A tak dále a tak dále.

Stále se bojuje za něčí práva. Jednoho dne (doufám, že to bude brzy) vyhrajeme i boj za práva zvířat. Ale proč se stále bojuje za něčí práva, protože si stále někdo myslí, že je nadřazen. Pojďme učit děti že planeta tu není pro nás, ale že my máme tu krásnou možnost žít život na téhle zatím jediné obyvatelné planetě. Planeta ja nadřazená nám. Ona to bez nás zvládne. My bez ní ne.

Nebyl jsem vegan vždycky. Naopak. Celých 25 let jsem byl všežravec – jedl jsem zmrzlinu slaninou, pro kristovi rány! Taky jsem si jako malé škvrně počůrával postel, ale pak jsem přestal. Když to zvládnu já, zvládne to už snad kdokoli.

Pokud jste to dočetli až sem, jste machři a já vám za to moc děkuji. Vím, že to občas zní dost agresivně, někomu to možná přijde až extrémní (jak se o veganství říká, ale nechápu co není extrémního na zabíjení), nebo radikální, ale takové jsou teď moje pocity. Nejhorší na tom je, že se snažím zachraňovat planetu pro všechny lidi. To z logiky věci znamená i pro lidi, kteří mi dávají i tyto hloupé argumenty.

Závěrem – vůbec mi nevěřte, ani slovo. Vše zpochybňujte. Vyhledávejte si informace. Jsou dostupné. Nebuďte pštrosi s hlavou v písku. Nejste pralidé. Nejste na pustém ostrově. Jste na modré planetě. Chovejte se k ní hezky. Protože za naše činy, budou vždycky platit až další a další generace. A především se řiďte srdcem.

P.S. – Nepotřebujeme, aby pár jedinců bylo bezchybnými vegany. Potřebujeme, aby to všichni dělali, jak nejlépe dovedou ikdyž to bude s hybami. Pokud omezujete cokoli – děkuju.

Sdílet