Den č. 7 – Nestíhám, nestačím, ale EKOvýzvu zvládám

Poslední dny jsem vůbec nestíhala napsat jakýkoli příspěvek, jsem to ale ostuda! Ale vaše příspěvky poctivě čtu, to se nebojte 🙂

Jak vám zatím jde EKOvýzva? Zvládáte to, nebo začínáte škobrtat?

Já jsem na sebe poměrně pyšná – sedm dní se vláčím se sklenicemi a nádobami do bezobalového obchůdku a zpátky, máčím luštěniny a klíčím o sto šest a ještě mě to baví! 🙂 Dnes jsem se ale zamyslela nad jednou drobností – kolika z nás naše snahy vydrží déle než tento měsíc? Vím, že spousta lidí, kteří se do EKOvýzvy přihlásili, se snaží zajímat o životní prostředí a naše dopady na něj už nějaký ten pátek, ale co ta část, která si řekla, že to ,,prostě ten měsíc nějak zkusí hecnout, i když to nikdy dřív úplně neřešili“? Jediný důvod, proč o tom teď píšu, je, že mi vlastně došlo, že i po skončení tohoto měsíce budu nějaké věci dělat jinak. Spoustu věcí už si v obalu prostě nekoupím, protože jsem si polepila sklenice, které můžu nosit do bezobalového obchůdku a nakupovat tam. Rostlinná strava mě baví, takže možná sem tam přidám něco živočišného, ale jinak se nehodlám vracet na startovní čáru.

Pro mě tahle výzva nebude o měsíčním ,,hecnutí se“, ale zároveň trochu o urovnání si priorit.

Z neděle na pondělí jsem spala s kamarádkou na Smrku. Bylo tam naprosto nádherně! A při vstupu do útulny, která je součástí rozhledny, si nelze nevšimnout nápisu, který tam visí přímo naproti vchodu – ,,Co láska k horám vytvořila, to dobrá vůle nechť zachová.“ A já si říkám, že přesně to je mým cílem a cílem celé této měsíční ,,challenge“ – rozhlédnout se kolem sebe a snažit se tu krásu zachovat.

Tak co vy, bando, jak to vidíte? Proč jste se do EKOvýzvy přihlásili vy?

 

Sdílet