Filip Pivoňka

Co napsat o mě? Je mi 40, pracuju v sociálních službách a zásadní sociální a ekologickou změnu společnosti považuju za nejdůležitější problém současnosti, za otázku když ne přežití, tak alespoň zachování civilizace jak jí známe. Proto se poslední léta snažím najím cestu jak této změně za mojí osobu pomoci. I když si myslím, že správná cesta povede především přes strukturální politické, makroekonomické a sociální změny, nalezení nového individuálního životního stylu považuji taky za důležité jakožto organickou součást nevyhnutelných změn Delší dobu snižuji živočišné produkty v jídle a nikteré týdny žiju už úplně vegansky. Tato výzva by pro mě měla být cestou jak tuhle tendenci ještě posílit a vyzkoušet si úplný vegetariánský, nejlépe skoroveganský životní styl. Hlavní problém vidím vydržet bez občasných mlsů a pochoutek, které jsem si jednou za pár dní vždy dopřál a posunout se k tomu, abych si jídlo více připravoval sám, což mi před tím moc nešlo. S tím souvisí taky změna životního stylu úkol, který považuji za mnohem těžší, nejtěžší z těch který jsem si dal: měsíc bez palmového oleje. Protože palmový olej je všude a zmapovat si kde v mém okolí se dají ve větším množství koupit výrobky bez něj bude možná hodně náročné. Stejně jako bez některých z nich vydržet. Jako potencionálně náročný vidím i úkol nakupovat regionální výrobky, protože žiju v hraničním kraji na východě republiky, kde se síť podobných obchodníků nemusí být tak velká jako ve velkých centrech. Naštěstí nejezdím autem, ani nelétám letadlem, používám převážně elektromobilní veřejnou dopravu, takže tohle za sebe řešit nemusím.

Filip Pivoňka

…a byl den sedmý! A sedmého dne, stvořil Bůh krize….

publikováno 7. dubna 2021

Dneska mi od rána nebylo vůbec dobře. Cítil jsem napětí ve svalech a zhoršenou schopnost se soustředit, k tomu přidruženou nervozitu a neklid. Jsem si jistý, že to bylo tou náhlou stravovací změnou, jež mi začala s Ekovýzvou.

Aby bylo jasno: posledních několik měsíců jsem výrazně snížil podíl živočišných produktů ve stravě – maso jsem míval průměrně jednou, maximálně dvakrát týdně, mléčný výrobek třikrát týdně, cca 70 procent stravy, včetně hlavních obědů, snídaní, večeří byla strava rostlinná a nebyl s tím problém.  Výzva, kterou jsem přijal, netrvá sice na veganské stravě jako takové, stejně jsem jí ale bral jako možnost prohloubit rostlinou stravu, ideálně jí zvládnout úplně vegansky. Po týdnu naprostého živočišného stravovacího minima přišel dnešní ranní stav, který byl velmi nepříjemný.

Tak nějak intuitivně jsem si koupil mléčný výrobek – ovocný jogurt bez palmového oleje  – a během asi hodiny  se můj stav zklidnil. Po poledni se náběh na nevolnost vrátil, tentokrát jsem jí vyřešil kefírovým nápojem.

Vůbec nevím co v mlécích a jogurtech bylo, že to tělo tolik potřebovalo a nedostávalo se to. Určitě to nebyl obligátní B 12, protože ten beru v tabletkách po 1 mg už několik týdnů. Stejně tak si dávám ještě vitamín D. A hořčík –  ten se přece nevyskytuje v mléce. Že by to byly ty rychlé cukry? Něco jako absťák? Nebo hořčík? Ale tense přece nevyskytuje v jogurtech.

Jisté je, že jsem nesplnil svůj cíl vydržet týden bez vajec a mléka ani cíl vydržet týden úplně vegansky a teď přemýšlím jak to nakombinovat, aby to šlo zvládnout. Zatím to vypadá, že spíše splním maximálně základní zadání (bez masa, bez palmáče, snad) což se zatím týden daří.

Celkově mě ale přepadla skepse. Z toho, že splnit VŠECHNY požadavky na šetrný a ekologický životní styl prostě nemožné. Hlavně lokálnost prakticky dodržet snad nejde. Studoval jsem internetové jídelníčky veganů: všude se kvůli vyváženosti doporučují nejrůznější cizokrajné „superpotraviny“, které u nás nevypěstujete. Sóju a cizrnu si taky nemůžete nechat vyrůst na zahrádce. Třeba sójová mouka pro „maso“ české firmy Bona Vita se dováží ze Srbska, jak mi napsala dneska paní od nich. A té zeleniny z Maroka, Španělska, Řecka… I kdybych se smířil s chuťovou chudostí, nezdá se mi, že by mi ryze české potraviny dokázaly nahradit vše, co moje tělo potřebuje. A potravinové nedostatky mohou být opravdu nepříjemné.

Nechci kolem sebe šířit beznaděj, spíš tak trochu doufám, že mi tohle nějaký zkušenější vegan vyvrátí. 🙂 A taky věřím, že do zítřka najdou novou motivaci a pozitivní přístup  – rozhodně nic nevzdávám.  A tak se aspoň potěšte mým zítřejším obědem – smažená zelenina: červená, zelená paprika, cibule, mrkev –  kterou jsem vzápětí „přelil“ vařenou červenou čočkou a udělal k tomu šťouchané brambory.

Sdílet